Nemačkal je ani neházel do koše. Papírky velmi poctivě sbíral a připevňoval si je na nástěnku k dalším vzkazům.
Nad tou tabulí se Liběna Hlinková v rozlehlém domě na kraji Litvínova nyní sklání a zase se jí zmocňuje lítost. Všude má vystavené fotografie. Na jedné její manžel vyfukuje kouř z doutníku, na tváři mu raší strniště.
"Vousy se mi na něm nejdřív vůbec nelíbily, ale pak jsem změnila názor," vypráví. "Jen jsem chtěla, aby si je nechal u holiče zkrátit. Odmítal. Tak jsem mu je zastřihávala doma přes nůžky, to už pěkně držel."
Jak se elegantní dáma se světlými vlasy prochází po jednotlivých místnostech nebo po zahradě, pořád se jí před očima promítají dojemné obrázky. Z jejího nádherného života zbyly jenom cáry.
"Uklízení i vaření... Všechno dělám tak nějak napůl. Nic pořádně. Ani golf mě neláká," tvrdí. "Nejdřív jsem vůbec nemohla jít k bazénu, kde každé ráno půl hodiny plaval. Zahrada mi ho připomíná. Každý z nás měl svoje truhlíky s muškáty. Soutěžili jsme, kdo z nás vypěstuje hezčí."
Opět si vybavuje, jak jej vyzvedávala z mariášových partií v oblíbené hospůdce. Jak po probuzení zdravil papouška Oskara. Zdá se, že o tom vypráví ráda. Snad se tak aspoň trochu podělí o žal.
Nedávno byla pár dní v Rusku, jenže vytržení z domácího prostředí jí neprospělo. Táhlo jí to zpátky do světle modrého domu v Litvínově. Tady nechává na svém místě manželovo oblečení a boty. Ani jeho drobnosti z umyvadla nesklidila. Vytrysknou jí slzy a omlouvá se.
"Já vím, že se to stalo i jiným lidem. Vím, že život musí jít dál."
Jednou už se vydala v Litvínově na hokej. Stadion pojmenovali po Ivanu Hlinkovi. Potkala spoustu známých. Rozplakala se. Ještě nedávno nikdo nevěděl, že spolu s Ivanem letos čekali dítě, ale vzhledem k věku se ho vzdali...
Její trýzeň ze ztráty muže prohlubovala spousta článků v novinách. Dlouho musela žádat, než jí přiznali právo přečíst si lékařskou zprávu. Nevěděla, proč přesně Ivan Hlinka zemřel. Případ vzbudil obrovskou pozornost, promluvila i v televizním pořadu Na vlastní oči.
"Když jsem viděla upoutávky, tak jsem byla malinko vyděšená, co jsem to rozpoutala. Ale udělali to dobře. Snad to i někomu pomůže. Jenom mně to Ivana nevrátí. Ať doktoři při jeho záchraně pochybili, nebo ne."
