Ale hrát za Spartu, to pro většinu plzeňských fanoušků znamená upadnout v nemilost.
Já vím. Teď ještě o nic nejde, je to příprava, ale v sezoně bude rivalita veliká. Přesto věřím, že plzeňský kotel na mě nezanevře.
A co bývalí spoluhráči?
Nezbylo jich moc, možná šest nebo sedm. Volám si se Zdeňkem Sedlákem, teď v létě jsem si povídal i s Pepou Řezníčkem, když kluci odjížděli na soustředění na Šumavu. O Plzni mám dost informací.
Proč jste se tedy nevrátil do dresu Keramiky?
Plzeň mě nekontaktovala, alespoň já o tom nevím. Trošku jsem byl překvapený, ale respektuji to.Vedení má svou koncepci a já Keramice přeju jen to nejlepší.
Jak je těžké prosadit se do sparťanského kádru?
To je těžké v každém týmu. Zatím nastupuji s Petrem Leškou a Robo Tomíkem. To je hodně ofenzivní řada. Docela nám to jde, i když já nastupuji nezvykle na levém křídle. Nestěžuju si, i na široké kluziště jsem se přizpůsobil rychle.
Změnil jste v Americe svůj styl?
Přidal jsem na tvrdosti, víc dohrávám souboje. Bez toho se v zámoří neobejdete. Ale jinak jsem stejný.
