Než se tak stane, odpověděli všichni čtyři trenéři semifnalistů extraligového play-off na společný dotazník.
. Slavia - Liberec |
Co je teď horší, daně, nebo příprava na semifinále?
Vladimír Růžička (Slavia): Mám daňového poradce, takže se mohu starat jen o hokej.
Dušan Gregor (Liberec): Daně!
Co se vám jako první vybaví, když se řekne jméno soupeře?
Růžička: Liberec? To je Ještěd. Jako kluk jsem to kolem něj měl prochozené, jezdili jsme tam z Litvínova na výlety.
Gregor: Slavia? Povinnost zvítězit.
Nejčastější slovo, které při trénování říkáte?
Růžička: Pohyb!
Gregor: Jedeme, pánové!
Kde od hokeje úplně vypnete?
Růžička: Já od hokeje moc nevypínám. Nikdy. Ani v červnu, přestože už bývá rozpuštěný led a neslyšíte bouchat puky do mantinelů. To bývá strašné období! Pro mě je nejsmutnější pohled vidět zimák bez ledu.
Gregor: Když jsem byl doma v Trenčíně, tak jednoznačně u nás v rodinném domě. Tam vyjdu do zahrady, jsme v horském prostředí.
Jak dlouho po zápase usínáte?
Růžička: Jak kdy. Když jedeme ze zápasu venku, spím v autě a doma tak můžu v noci sledovat NHL.
Gregor: Přiznám se, že s tím mám už dlouho problémy. Spím málo a po zápasech bývám vyčerpaný, usínám opravdu špatně.
Kdy jste přespával na stadionu?
Růžička: Takhle si ze mě akorát dělala srandu manželka, že už na zimáku i přespávám. Ale jinak se rád vyspím doma.
Gregor: Mám výhodu, že bydlím dvě minutky od zimáku. Ale spím doma, přespávání na stadionu by se asi manželce nelíbilo, tak tolerantní zase není.
Kdy jste chtěl s trénováním seknout?
Růžička: Úplně bych s trenéřinou nikdy nesekl. Co se týče A mužstva, tak loni. To jsem k tomu měl našlápnuto slušně.
Gregor: Svoji práci miluji a s trochou nadsázky i nenávidím. Hlavou se určitě takové myšlenky přehnaly, ale vždycky nakonec zvítězí nadšení do práce.
Jakou písničku byste si doma pustil, kdybyste vyhrál titul?
Růžička: Nekoukám tak daleko. Svoji oblíbenou hudbu si můžu pouštět už teď. Třeba Metalliku. Nebo různé české skladbičky.
Gregor: Jsem ze starší garnitury. Miluju Led Zeppelin. Pustit si takové Schody do nebe nebo Kashmir, to je paráda.
. Č. Budějovice - Karlovy Vary |
Co je teď horší, daně, nebo příprava na semifinále?
Josef Jandač (Budějovice): Daně nemusím, ale mám je posunuté do června. Navíc se mi o ně stará manželka. A příprava na semifinále není nic špatného, naopak.
Zdeněk Venera (K. Vary): Daně jsou vždycky nepříjemné (smích). Ale platí se každý rok, což o semifinále platit nemusí.
Kolikrát už si manželka povzdechla: „Ať už to skončí“?
Jandač: Je trpělivá. Jednou se ale chtěla projít s dětmi a já řekl, že je tam hnusně. Odpověděla, že to není pravda. A prý: Už aby hokej skončil a mohli jsme taky jít ven. Ale řekla to s nadsázkou, jinak je fanynka.
Venera: Myslím, že si přeje, aby to ještě neskončilo. Stejně jako já.
Musí se teď doma kolem vás chodit po špičkách?
Jandač: Ani ne. Spíš dřív. Teď když potřebuju klid, tak jí to řeknu. Vezme děti a jedou na výlet či k rodičům. A je mi vyhověno.
Venera: To byste se museli zeptat mé ženy. Je pravda, že člověk je myšlenkami někde jinde a pak vyletí kvůli nějaké blbosti, když ho něco z přemýšlení vytrhne.
Nejčastější slovo, které při trénování říkáte?
Jandač: To si nevybavuju.
Venera: Vyhrajeme!
Jak dlouho po zápase usínáte?
Jandač: Dlouho, hrozně dlouho. Někdy neusnu do dvou do tří do rána. Čumím do blba, jindy se snažím odreagovat tím, že si něco přečtu nebo pustím film.
Venera: S tím problémy nemám. Mám své oblíbené „prášky“ na spaní - štamprli slivovičky a pivečko.
Co vám teď říkají lidi ve městě?
Jandač: Momentálně moc do města nechodím. Když už, tak do školky, kam vodím děti. Tam se fandí pravidelně. Už v sezoně děti říkaly „Včera to bylo dobrý!“ nebo „Proč jste včera prohráli?“ Takové ty dětské hlášky.
Venera: Občas mě někdo zastaví, když třeba nakupuju v samoobsluze. Do města se ale dostanu málo.
Kdy jste nejvíc při hokeji křičel?
Jandač: Člověk si zařve hodněkrát. Třeba na Kladně, kde bylo přes osm tisíc lidí a nebylo moc slyšet. Ale snažím se to krotit. Býval jsem bouřlivější.
Venera: Jednou zakřičím a dalších čtrnáct dní už jen sípu. Se svým hlasovým fondem si nějaké křičení nemůžu dovolit.
