První gól svého týmu dal, na dalších dvou se podílel asistencí. Výrazně tak pomohl ke čtvrté výhře Sparty v řadě, když včera porazila Pardubice 5:4 po nájezdech. V nich Ton při svém pokusu neuspěl. A nebyla to jediná věc, která ho mohla včera mrzet.
Utkání bylo vaším soubojem s pardubickým brankářem Růžičkou. Kdo byl podle vás úspěšnější?
Určitě on. Dvakrát mě při nájezdech vychytal. Asi je to výborný brankář (pousměje se).
Při tom prvním nájezdu v úvodní třetině jste zkoušel svůj oblíbený bekhendový blafák...
... ale sjelo mi to do boční konstrukce. Určitě to ale neznamená, že bych ho přestal dělat.
A při rozhodujících nájezdech jste jej zopakovat nechtěl?
Mám zdravotní problém na ruce, v průběhu zápasu jsem do ní dostal pukem, tak jsem se rozhodl vystřelit. Jenže to šlo přímo do lapačky.
Vy jste ale mohl rozhodnout už samotné prodloužení. Dal jste i gól, který však padl těsně po vypršení času. Když jste vyrážel na souboj s vyjetým brankářem Růžičkou, sledoval jste časomíru?
Věděl jsem, že musím střílet, ale musel jsem mu udělat kličku. Klakson jsem slyšel dřív, než padl gól.
Po té akci jste zůstal ležet v rohu kluziště. Co se stalo?
Jak jsem upadl, tak do mě zbytečně vjel jeden z protihráčů. Viděl, že ležím, ale vzal mi rameno a hlavu.
První třetinu nejela časomíra. Kdy jste naposledy zažil, že se musel během zápasu hlásit čas?
Asi jsem to ani nezažil. Bylo to nepříjemné hlavně v přesilovce.
