Na sklonku uplynulé sezony v Pittsburghu chřadl v mrzutých náladách. Nevěřil si. Washington na něj působí jako lázně. Pochvaluje si partu v kabině, trenéra. Je unešený domem, který si pronajal v tichém zálivu.
Padesát kilometrů od centra Washingtonu, blízko tréninkového stadionu. Architektonický unikát z roku 1951 částečně halí koruny listnatých stromů. Tři podlaží a pět ložnic poskytne nocleh návštěvám, které Jágrovi v zámoří často přijímají. Z prostorné terasy se každé ráno rozprostírá výhled na východ slunce, večer se o zvukovou kulisu starají cikády a věčně čilé bílé kachny. Voda je napůl slaná, napůl sladká z ústící řeky. Na koupání se asi moc nehodí. Snad jen třicet metrů je vzdálené molo, kde parkují loďky.
Čerstvý přistěhovalec na ulici Beach Road už má vyhrazené své místo. Člun mu shání kolega Peter Bondra. "Ten to tady má všechno pod palcem," vypráví Jágr se smíchem.
Svůj tým asi trochu zklame. Představoval poslední sílu, která mohla přimět Teda Leonsise, majitele Capitals, aby pro novou tréninkovou halu znovu zvolil oblast Annapolis. Tady totiž takřka všichni hokejisté sídlí.
"Kup tu nějakou super vilu a řekni, že nemůžeš nikam daleko dojíždět, tím ho přesvědčíš. My se na tebe složíme," hučel do něj německý brankář Olaf Kölzig.
Jenže Leonsis beztak nechá komplex vystavět v samotném Washingtonu, nedaleko hlavní arény MCI Center, a tak Jágr s pořizováním nemovitosti počká. Za dvacetiměsíční užívání domku zaplatí majiteli 120 000 dolarů, tedy přibližně 4,5 milionu korun.
Ve středu zkontroloval, kolik nábytku bude muset přivézt z Pittsburghu, tamní "baráček" si zatím nechá. Po inspekci vyrazil do baru na kraji Annapolis. V černém tričku, tmavých kalhotech a naboso v sandálech upíjel z červeného kelímku vodu s ledem, přičemž na obrazovce sledoval zápas
Pittsburgh - Colorado, úvodní partii NHL. Na Pittsburgh Penguins vedené Mariem Lemieuxem se jejich bývalý kapitán díval bez hlubších emocí, chvílemi však ožil.
"Hele, Lanýž dal gól, musím mu zavolat!" ozval se Jágr poté, co Robert Lang snížil na 1:3. "Ten Patrick Roy pořád klečí, když to nezvedneš, nemáš šanci," zkoumal styl brankáře Colorada. "Dobře Honza! Dneska je nejlepší ze všech," chválil svého dřívějšího centra Jana Hrdinu.
Hrál s ním tři roky, ovšem teď si ve Washingtonu zvyká na Andreje Nikolišina. "Když nám to nejde, trenér to prohodí, už jsem to zkoušel i s Adamem Oatesem," vypráví spokojeně. V mužstvu se prý cítí jako v rodině. Našel si tu také oběť pro své vtípky, Joea Reekieho. S gustem si z řízného beka utahuje a zásadně ho oslovuje "Mario", po svém vzoru Lemieuxovi.
