Loni pomohl Liberci k historickému titulu, letos i kvůli pochroumanému zdraví z toho bylo „pouze“ druhé místo. Jeho cesta z Benátek přes Liberec bude s největší pravděpodobností pokračovat do zámoří, odkud má několik zajímavých nabídek.
„Celou sezonu to řešíme s agenty. Uvidíme v dalších dnech, ale chtěl bych zkusit štěstí v Americe,“ prozrazuje Šimek
Jaké byly poslední minuty v libereckém dresu?
Je ve mně hodně emocí. Na dlouhou dobu to byl pro mě poslední zápas za Liberec. Cítím zklamání, chtěl jsem poslední utkání vyhrát.
Kdy vám ve čtvrtém finále došlo, že to na obhajobu stačit nebude?
Že to nevyjde, jsem začal tušit, když jsme dostali gól na 5:2 při hře bez brankáře. Řekli jsme si, jak do toho půjdeme, ale ve druhé třetině jsme dostali gól a po našem srovnání jsme zase dostali další. Pak jsme zase snížili a hned přišel gól na 4:2. Určitě nás to poslalo k zemi a Kometa zaslouženě získala titul. Já však druhé místo neberu jako tragédii, druhý rok po sobě jsme hráli finále a kdyby nám to někdo řekl předem, tak bychom to brali. Jenže, když už ve finále jste, chcete ho vyhrát. I druhé místo má svoji hodnotu.
Cítíte nějaké zadostiučinění, co se vám v Liberci v posledních letech povedlo vybudovat?
Je to pěkný vyhrát dvakrát základní část, i to je velký úspěch. Dík náleží celému týmu, managementu, panu Syrovátkovi, trenéru Filipovi Pešánovi, který nám věřil celou sezonu a dodával nám ohromnou pohodu. Především jemu patří velký dík. V kariéře pro mě udělal opravdu hodně.
Co rozhodlo finále?
Doma v prvním zápase jsme vedli 2:0 a najednou jsme prohrávali 2:3. To nás uzemnilo, druhý zápas jsme ztratili v prodloužení. V Brně se pak těžko hraje, panuje tu výborná atmosféra, klobouk dolů před fanoušky. Až na to nadávání, tak tu mají nejlepší atmosféru v extralize.
Chcete jet na mistrovství světa?
Vůbec nevím a ani na to zatím nemyslím. Teď si chci spíš vyčistit hlavu, odpočinout si psychicky a fyzicky. Když bude zájem, tak rád pojedu. Musím se však dát nejdřív dohromady, navštívím doktora, abych tam byl něco platný.
