Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


V zámoří uznávaný Eliáš: Doma tratím, jelikož mi chybí úspěch s reprezentací

Souboji New Jersey s Philadelphií předcházelo slavnostní buly, které vhodila klubová legenda domácích Devils Patrik Eliáš, který ohlásil definitivní konec své bohaté kariéry. | foto: Thomas Gažda

14 2017
V posledních týdnech se mu dostalo velkého uznání. Za hvězdnou kariéru i klubovou věrnost. Český útočník Patrik Eliáš je teprve druhým Čechem v historii NHL, který se dočká slavnostního vyvěšení svého dresu pod strop haly. V New Jersey jeho „26“ bude pátým poctěným číslem.

„Pro spoustu hráčů je tohle asi maximum, kterým vás může klub po kariéře ocenit,“ říká rekordman Devils v počtu branek (408), asistencí (617), bodů (1025).

Je i tohle jeden z dalších důkazů, že jste v zámoří víc uznáván než v Česku?
Těžko se mi na tohle odpovídá. Může to tak být. U nás se celkově víc doceňují zápasy a úspěchy v reprezentaci. Lidi pochopitelně víc zajímá, jak se daří národnímu týmu. Já jsem tu možnost neměl. Trochu doma tratím, že mi chybí velký úspěch s reprezentací. V největších úspěších jsem každoročně hrál o Stanley Cup. Dva získal. Nikomu z českých úspěšných reprezentantů ale nezávidím. Sám jsem vděčný za kariéru, kterou jsem mohl odehrát. Pro mě jako sportovce je velké naplnění, že v NHL mě tak doceňují.

Fotogalerie

Je takové klubové uznání největší osobní pocta, na kterou jste během kariéry mohl dosáhnout?
Asi ano. Vážím si jí. Pro spoustu hráčů je tohle zřejmě maximum. Ještě uvedení do Síně slávy se tomu může rovnat. Věděl jsem o tom od března. Nesmírně si toho vážím, že jsem celou kariéru setrval v jednom týmu. Být mezi legendami jako Niedermayer, Stevens, Brodeur je pro mě obrovská čest. Přijede velké množství kamarádů.

Chtěl byste v budoucnu v klubu i pracovat?
Momentálně to není aktuální, protože jsme se rozhodli zůstat v Česku. Měl jsem nabídky z klubu. Chtěli, abych zůstal. Jak na pozici manažera či trenéra. I to je pro mě důkaz, že si mě váží. Za rok uvidíme. Chci si trochu odpočinout. Získat čerstvý náhled na věci a co v životě chci dál dělat.

Na přelomu tisíciletí patřilo New Jersey každoročně k největším favoritům ligy. Poslední roky ale za moc nestojí. Kde myslíte, že se stala chyba?
Procházeli jsme těžkým obdobím. Takovou obnovovací fází. Styl hokeje šel jiným směrem. Bohužel jsme se před pár lety tomu nedokázali přizpůsobit a teď na tom tým strádal. Není jednoduché vést tým. Náš manažer vždycky chtěl vyhrávat. Nekoukal tolik do budoucnosti, chtěl úspěch hned. To se mu nedá zazlívat. I proto jsme poslední roky trochu strádali. Před dvěma lety jsme prošli velkou změnou. Pořád ale u nás probíhá obnova, jde to správným směrem. Jednička draftu je pro klub velké povzbuzení. Fanoušci byli zvyklí na úspěchy a teď prožívali půst.

S kým jste si v kariéře na ledě nejvíce rozuměl?
Můžu říct, že nejlepší chemii jsem měl s Petrem Sýkorou. Když se v roce 2011 vrátil do NHL, tak i po těch letech jsme si skvěle rozuměli. S Arnottem a Gomezem (Jason Arnott, Scott Gomez) jsem si také hodně rozuměl. S málokterým z nich se mi ale hrálo jako s Petrem. S klukem z Evropy člověk chce hodně vytvářet. Začne být na ledě ještě víc hravý. Je tam zdravá vyhecovanost, že chcete být každý zápas ještě lepší. Tak jsem to měl i s Martinem Havlátem, ač to bylo jen krátkodobé. Světový pohár byl pro mě asi nejlepší turnaj, co jsem v reprezentaci odehrál a myslím, že Martin to má podobně. Škoda, že jsme neměli víc příležitostí na tu spolupráci navázat.

Co říkáte na výkony Pavla Zachy v poslední sezoně?
Myslím, že má velký talent a potenciál. Samozřejmě že přechod z juniorského hokeje není úplně snadný a myslím si, že z toho byl sám trochu překvapený, co to všechno obnáší. Nejen po herní stránce, ale jde i o přípravu a další věci. Minulá sezona mu dala hodně. Poslední třetinu měl velmi dobrou a pro mě byl jedním z hráčů, který byl na ledě vždy vidět. Tým je hodně mladý, bude mít šikovné kluky, kteří hrají rychlý hokej, což Pavlovi vyhovuje.

Jak jste se vůbec srovnával s koncem kariéry?
U mě byl vcelku v pohodě. Byl hodně ovlivněn, že jsem musel přestat ze zdravotních důvodů. Využívám rekreačního hokeje, abych se zatím udržoval. Teď s námi šlo v Letňanech ale velké množství hráčů z NHL a už jsem cítil, jak je to najednou nějak rychlejší. Mládí jde vpřed. Snažím se dělat i další aktivity. Jsme v Česku s rodinou na prázdniny. Pořád někoho navštěvujeme. Navíc brzy dětem začíná škola. Na změnu se těším.

Nepřipadá v úvahu, že byste si ještě zahrál za Třebíč?
Bylo by to fajn. Nějakým způsobem by mě to lákalo. Celá ta situace je ale svým způsobem složitější. V některých věcech až nevděčná. Mohl bych riskovat. Já si chci užívat života a hlavně zůstat zdravý. S tím už se v mém věku moc profesionální hokej hrát nedá.

Objevily se zprávy, že byste mohl vypomáhat u mládežnické reprezentace. Co je na tom pravdy?
Jeden z mých velmi dobrých kamarádů se stal manažer reprezentace do šestnácti let, a tak jsme se o tom chvíli bavili. Líbilo by se mu, kdybych jim mohl nějak pomoci. Zatím jsem se však nechtěl k něčemu upínat na plný úvazek. Možná pojedu na nějaké soustředění, rád poradím. Navíc mi prospěje, když zas budu mezi mladými hráči. Už jsme se o tom bavili i se Slávou Lenerem. Myslím, že by to bylo vítané z obou stran.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze