Když se zapřísáhlý abstinent Bobby Holík dopoledne po zápase Buffalo - New Jersey probudil, pomyslel si: Aha, takhle se asi člověk cítí po flámu... Připadal si zpomalený, nesoustředěný, ukrutně unavený.
„Vyprchal ze mě veškerý adrenalin a sedla na mě kocovina. Hokejová kocovina,“ líčil loni pro stránku stanice ESPN.
Měl za sebou vpravdě vydatnou párty. Protáhla se až do rána.
Právě před šestadvaceti lety - 27. dubna 1994 - se v hale The Buffalo Memorial Auditorium odehrála historická partie, jež trvala skoro 126 minut čistého času. Bitva neskonalé vůle a až sadomasochistické vytrvalosti.
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
Domácí borci se v ní zuřivě snažili oddálit vypadnutí ze Stanley Cupu. V každém ze čtyř prodloužení mohla jejich vetché naděje nemilosrdně zardousit jediná přesná rána.
Především díky rekordním 70 zásahům tehdy ještě ne tak slavného českého brankáře ovšem vyhráli 1:0 a sérii s Devils vyrovnali na 3:3.
„Buffalo Sabres jsou stále naživu. Vyčerpaní, ano. Navždy zadlužení Dominiku Haškovi. Ale stále ještě dýchají,“ psalo se v deníku Buffalo News, ve kterém museli výrazně posunout uzávěrku.
„Vytvořili jsme si asi 63 tisíce šancí, ale Haška jsme překonat nedokázali,“ řekl tehdy bek Ken Daneyko.
Ze 120 střel na obou stranách se ujala jediná. Haškův gólmanský duel s nováčkem Martinem Brodeurem uťal Dave Hannan, nádeník ze čtvrté řady. Bylo za osm minut dvě.
Zázrak jedné sezony?
Pro řadu odborníků nejlepší hokejový brankář všech dob. Revolucionář a artista předvádějící takřka neuvěřitelné zákroky. Majitel mnoha vzácných trofejí. Národní hrdina z olympijských bojů v Naganu.
Je skvostný Haškův odkaz, který si šílený soutěživec v zámoří vybudoval na přelomu tisíciletí.
Kdykoliv přiletí do amerického města u Niagarských vodopádů, šéfové Sabres ho vřele vítají. Pod stropem novějšího stadionu nyní zvaného KeyBank Center majestátně visí plachta s jeho jménem a číslem 39.
Dominik Hašek zdraví fanoušky Buffala při svém návratu do arény Sabres.
V dubnu 1994 ovšem ještě nebyl celebritou. Jeho roční plat 400 tisíc dolarů byl ve srovnání s gáží parťáka Granta Fuhra čtvrtinový. Před startem play off se diskutovalo, jestli dostane přednost devětadvacetiletý Čech, nebo o dva roky starší a o dost věhlasnější Kanaďan.
Ještě se netušilo, zda Sabres v ohebném hubeňourovi s divným stylem objevili superstar, nebo jen zázrak jedné sezony, v níž se zaskvěl nadpozemskými statistikami - průměrem 1,95 gólu na zápas a úspěšností 93 procent.
Nevědělo se ani, že o pár měsíců později převezme svou první Vezina Trophy pro krále brankářů a skončí druhý v hlasování o Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL za Sergejem Fjodorovem.
Brankářské rekordy Stanley Cupu70 zákroků předvedl Dominik Hašek v dubnu 1994 proti New Jersey Devils, nejvíc v utkání, v němž gólman uhájil nulu. 73 střel Washington Capitals zastavil Kelly Hrudey z NY Islanders v roce 1987, ale při výhře pustil dva góly. 72 zásahů napočítali v zápasech play off Edovi Belfourovi z Toronta při porážce s Philadelphií 2:3 (2003) a Robertovi Luongovi z Vancouveru při vítězství nad Dallasem 5:4 (2007). |
Kdyby šli Sabres ve Stanley Cupu na Boston, patrně by postavili Fuhra. Nicméně poslední výsledky základní části poslaly Buffalo na New Jersey. Brýlatý a prošedivělý kouč John Muckler, který Fuhra dobře znal z předchozí úžasné éry Edmonton Oilers, vsadil na přivandrovalce z Evropy.
Presleyho předtucha
Auditorium patřilo mezi Haškovy nejoblíbenější arény. Klasický vzhled, méně přepychu, strmé tribuny, sedačky namačkané na sobě. Prostě kotel s osobitým kouzlem.
Otevřeli ho v srdci města jako moderní div architektury v říjnu 1940. Název se familiérně zkracoval na The Aud. Hašek v něm stihl odchytat pár sezon, než ho Sabres na jaře 1996 opustili. Právě tady předvedl své možná nejpůsobivější představení v dresu s bizonem ve znaku.
Před ním spolehlivě krotil soupeře třeba krajan Richard Šmehlík, v útoku se činili Dale Hawerchuk či Alexandr Mogilnyj. Kapitán Pat LaFontaine bohužel marodil.
Favorizované Devils, mužstvo železné kázně a betonové obrany, táhli Scottové Stevens s Niedermayerem, Vjačeslav Fetisov, Claude Lemieux nebo John Maclean.
New Jersey v sérii vedlo 3:2. Haškovi se pátý mač příliš nevydařil. Pustil čtyři góly a Sabres se ocitli na hraně vyřazení.
„Ale když jsem pak ráno před šestým zápasem potkal Dominika v kabině, věděl jsem, že bude chytat skvěle. Prostě to na něm bylo vidět,“ pravil forvard Wayne Presley.
Dominik Hašek je v Buffalu stále populární, jeho dresy se prodávají i léta po jeho odchodu do Detroitu.
Začínalo se ve středu v 19.45 a nikdo v The Aud zřejmě nepočítal, že se představení protáhne do čtvrtka. Hlídání dětí si rodiče domluvili do jedenácti, nanejvýš do půlnoci.
Zarputilí sokové však patnácti tisícům diváků nabídli za neskromné vstupné drásavě napínavou a především extra dlouhou podívanou.
Skóre třetin se nápadně podobalo. 0:0, 0:0, 0:0.
A neměnilo se ani ve třech nastavených dvacetiminutovkách.
0:0, 0:0, 0:0.
Domácí příznivci lamentovali, že jim sudí Terry Gregson neuznal dva góly. Trnuli, vzdychali a tleskali Haškovým cirkusovým kouskům.
O přestávkách mnozí volali domů a žádali chůvy o práci přesčas. Někteří to vzdali a jeli domů spát. Další podřimovali přímo na tribunách.
Ti nejzavilejší se úpěnlivě modlili, aby chlapík ve zvláštní přilbě s mřížkou pokračoval ve své spasitelské galashow a aby - propánaboha - konečně někdo překonal toho Brodeura.
Rychlý byl leda Holík
Hitparáda Haškových zásahů zahrnovala zoufalý přesun proti Stephanu Richerovi zakončujícímu přečíslení dvou na jednoho v 57. minutě.
„Zbyla mi jediná možnost, maximálně se natáhnout levou nohou i lapačkou a snažit se prudkým rozštěpem pokrýt co největší prostor,“ vyjevil Robertu Zárubovi, s nímž napsal knihu Chytám svůj život.
„Puk proletěl vzduchem, zasekl se mi pod řemínek betonu, kde zůstal. Naštěstí ho nikdo nemohl dorazit.“
V prodloužení se blýskl třeba při velkých příležitostech Valerije Zeljopukina, Bobbyho Holíka a Billa Guerina, jenž objel jeho branku, vypálil...
... a Hašek zastavil svištící kotouč loktem. Loktem!
Pekelně se soustředil. Stačilo jediné jeho zaváhání a Sabres by byli nenávratně vyřazeni. Jenže on chyby nedělal. A když už se nějaká vyskytla, stihl ji napravit.
„Myslel jsem, že je otázkou času, než mu dáme gól,“ řekl Holík pro ESPN.com.
„Měli jsme mnohem víc šancí, ale Hašek odchytal zápas skvěle. Nikdy jsem neviděl lepší brankářský výkon,“ pravil centr Bob Carpenter.
„Uvědomoval jsem si, že musím být perfektní,“ citovala Brodeura stránka ESPN.
Dominik Hašek proti New Jersey:
„Sledoval jsem, co Dominik na druhé straně předvádí, a doufal, že nám pomůže štěstí. Odmítal nám odevzdat vítězství. Dělal zákrok za zákrokem. Jak tempo polevovalo, zdálo se, že už neskóruje nikdo. Leda Bobby Holík. Ten ještě bruslil rychle.“
„Jo, cítil jsem se vážně dobře. Byl jsem mladý a měl natrénováno,“ vzpomínal statný Holík.
Napočítali mu osm ran na branku. Žádná ovšem neprošla. A ještě jedna věc ho trápila: „Zlomil jsem snad tři hole. Bál jsem se, že mi dojdou. Bylo tam tolik střel, vhazování, krosčeků a sekání!“
Buffalský útočník Randy Wood později žertoval: „Věděli jsme, že mač skončí. Jen jsme netušili, jestli skončí ještě před rozbřeskem.“
Křidýlka, nebo pizzu?
Hokejisty při zvlášť dlouhé šichtě přirozeně zmáhalo vyčerpání. Vždyť se víc protáhlo jen deset bitev v dějinách Stanley Cupu.
Do svalů se jim zahryzávaly křeče, někteří si vysílením nemohli utáhnout tkaničky u bruslí. Buffalský obr Craig Muni už nedokázal pevně sevřít hůl. Znovu a znovu se převlékali z propoceného prádla do vysušeného.
Hašek ve svém životopise tvrdí, že fyzicky byl docela v pohodě a že s mnohem větší únavou zápolil třeba na olympiádě v Naganu.
Podotýkal též, že v prodloužení už jsou dobyvatelé pomalejší, nepálí tak prudce jako obvykle. Když po šestihodinové řeži v kabině přišel mezi reportéry, vypadal podle Larryho Felsnera z Buffalo News, jako by za sebou neměl náročnější činnost než luštění křížovky.
Když byl Dominik Hašek v Buffalu uveden do klubové síně slávy, obdržel šavli, která je symbolem týmu.
Po šesté dvacetiminutovce požádal Hašek o něco k jídlu a přinesli mu rozříznutý suchý rohlík, do něhož se obvykle vkládá párek.
„Nehodilo se, abych si dával hot dog,“ objasnil.
Hlad se ozýval u všech bojovníků na ledové scéně v The Aud. A na správnou výživu se příliš nedbalo.
„V Buffalu jsme si mohli vybrat: kuřecí křidýlka, nebo pizzu. Náš tým zvolil zdravější variantu. Pizzu,“ vykládal Holík s úsměvem.
Tenkrát v dubnu 1994, v čase 125:43, se však jeho tvář stáhla do naštvaného šklebu.
Ze střídačky sledoval, kterak sváteční kanonýr Hannan bravurním bekhendem pověsil puk pod Brodeurovu horní tyčku.
Góóól! Vyšťavení hráči vydali poslední zbytky energie na krátkou oslavu. Obecenstvo křičelo radostí i úlevou, načež spustilo skandování Hašek, Hašek!
Sedmdesát zákroků Dominika Haška:
Komentátor Rick Jeanneret uháněl na záchod. „Nejšťastnějším člověkem v hale jsem byl já. Úplně se mi klepala kolena. Tak moc jsem si potřeboval odskočit!“
Buffalo vzápětí v New Jersey podlehlo 1:2 a stejně ze Stanley Cupu vypadlo. Čarovná noc v The Aud však posílila Haškovu pozici v klubu a celé NHL. Přispěla ke vzniku legendy. Ke zrození Dominátora.
„Nebyl to zápas neproměněných šancí, ale skvělých brankářů,“ tvrdil tehdy komentátor Mike Emrick. „Jen žasnete, jak vysoko tihle dva dovedli pozvednout svou hru.“
Bývalý gólman Kevin Weekes, nyní odborník stránky NHL.com, označil Haškovo představení za nejlepší gólmanský výkon v ligových dějinách: „Nejde jen o množství zásahů, ale taky o jejich kvalitu v tak významném utkání, hlavně v prodloužení, kdy šlo úplně o všechno. Co lepšího se dá předvést?“
