Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rodiče se ho vzdali a kluk ze Sokolčí se stal modlou NHL. I díky hladu

Stan Mikita (vlevo) v dresu Chicaga vede puk v utkání proti Detroitu, brání ho Ted Lindsay. | foto: AP

9 2018
Příběh zrození hokejové legendy jménem Stan Mikita je vpravdě neuvěřitelný. V úterý definitivně skončil. Slovenský rodák a člen Síně slávy NHL v 78 letech zemřel.

Hubený osmiletý kluk vyklouzl z postele. Měl hlad. V chalupě ve slovenské vesnici Sokolče zkusil Stanko Gvoth přerušit vzrušený noční hovor svých rodičů se strýcem a tetou, kteří přijeli na návštěvu z Kanady. Ale máma Emília jej ze světnice hnala: „Mazej si lehnout!“ Ukřivděný hoch se rozplakal. Vždyť chtěl jen krajíc chleba.

Emília si ovšem myslela, že brečí z jiného důvodu. Její bratr Joe Mikita s manželkou Annou totiž Gvothovým nabízeli, že adoptují jejich nejmladší dítě, vychovají ho v Ontariu, zajistí mu vzdělání a vůbec lepší budoucnost než v roce 1948 skýtalo nuzné poválečné Československo, v němž už vládli bolševici.

Emília mylně připisovala chlapcův záchvat žalu tomu, že jej odmítá pustit s příbuznými do zámoří.

Stan Mikita

Kanadský hokejista slovenského původu byl uveden do Síně slávy a byl vybrán jako jeden ze sta nejlepších hráčů historie NHL. Je nejproduktivnějším hráčem Chicago Blackhawks všech dob (1 467 bodů), odehrál tu nejvíc zápasů (1 394) a má nejvíc asistencí (926). Hart Trophy, Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče a Lady Byng Trophy pro nejslušnějšího hráče NHL získal dva roky po sobě (1967 a 1968), což se nikomu jinému nepovedlo. V roce 1961 vyhrál Stanley Cup.

A tak ve vypjaté chvilce pronesla: „Dobře, tak si ho vezměte!“

Zakrátko nasedl Stanko s Joem, Annou a obdobně osvojenou „sestrou“ Irenou na vlak do Prahy, poté se po železnici přesunul do francouzského přístavu Le Havre, kde se Mikitovi nalodili na parník Carinthia, mířící do Montrealu.

Ze Stanislava Gvotha se v Kanadě stal Stan Mikita, vyrostl v zuřivého mladíka, jenž postupně dospěl ve hvězdu NHL a sportovní modlu amerického velkoměsta Chicaga.

Příběh z dnešního pohledu působí neuvěřitelně, až mysticky. Též proto, že Sokolče od roku 1975 neexistují, neboť zmizely pod hladinou přehrady Liptovská Mara. Zaniklo též Československo. Od úterý nežije ani Mikita. Skonal v 78 letech.

Wehrmacht a vši

V nejstarších Mikitových vzpomínkách, jak je popsal v knize Forever a Blackhawk, vystupovali němečtí vojáci, kteří ho nechali střílet z pušky, obsadili Gvothovic stavení a...

Zavlekli do něj vši. Máma Emília si odvážně postěžovala jejich veliteli, jenž ji vyslechl, nechal vynosit a spálit matrace i nábytek a následně dovézt nové vybavení.

Vykulený benjamínek byl nic netušícím svědkem přelomových historických událostí. Než sám začal zasahovat do sportovních dějin, smýkala jím rozhodnutí jiných nebo čirá náhoda - jako oné noci v Sokolčích. „Jaký to osudový okamžik! Co by se mnou bylo, kdybych tenkrát neměl hlad? Kdybych se tiše vrátil pod peřinu?“ tázal se později, když pochopil souvislosti.

Výprava do nového bydliště v St. Catherines, kam s opatrovníky doputoval před Vánocemi, byla dlouhá a úmorná. Po pokrevních rodičích se mu stýskalo. Smutně vzhlížel k letadlům na nebi, snil o návratu, dokonce si sliboval, že se stane pilotem, aby se sám dopravil domů.

Stan Mikita

U Mikitových se mu přesto líbilo. Joe a Anna se k němu chovali hezky. A ten přepych... Elektrická světla místo petrolejových lamp. Kuchyně a jídelna a obývák a ložnice. A pozor, panečku, lednička!

Neuměl však ani slovo anglicky, takže si v cizí zemi připadal ztracený. Některé místní děti se mu posmívaly. Měnil školy, neboť šikovný tesař Joe kupoval pozemky, stavěl na nich domy a prodával je nebo se do nich s rodinou stěhoval.

I proto Stan někdy působil nevrle, protivně, popudlivě. Přičetla-li se jeho přirozená soutěživost, na ledě z něj byl tuze nepříjemný sok.

Ach ano. Na ledě. V Ontariu jen těžko mohl uniknout před národní hrou, zábavou a náboženstvím. Joe mu koupil o tři čísla větší obnošené brusle, aby do nich mohl dorůst, a prozatím mu špičky vycpal starými ponožkami. V devíti se s kamarádem Archiem troufale přihlásil do ligy pro dvanáctileté. Přesto zaujal trenéry svou zručností a chytrostí, válel třeba za tři týmy najednou.

Největší triumf? Sbalení Jill

Už od dvanácti kouřil a na ulici se zapletl s partičkou, která občas ukradla auto jen tak na projížďku. Přesto navzdory povážlivě útlé postavě nezadržitelně pelášil do NHL.

Joe s Annou jeho rodičům za oceánem slíbili, že ho nechají vystudovat. Nicméně když viděli, jak vyniká mezi mantinely, nechali jej nadobro propadnout jeho vášni.

„Jsem velice vděčný za sled událostí, které mě potkaly,“ píše se v jeho biografii. „Kdybych býval zůstal v Československu, vstoupil bych do armády, či dokonce do komunistické strany. Nebo by mě spíš s mým přístupem poslali na Sibiř.“

Poprvé se do rodné země vrátil na jaře 1960 už jako profesionál se smlouvou v klubu Chicago Blackhawks. S tátou a mámou si psal, občas jim poslal nějaké peníze. Po setkání se ho hned vyptávali, zda se na ně nezlobí. „Vůbec ne!“ odpověděl. Myslel to opravdu upřímně.

Stan Mikita skóruje v utkání proti New York Rangers.

Stan Mikita skóruje v utkání proti New York Rangers.

Ztracený hoch se v Kanadě našel na ledě. Záhy se díky skvostné směsici zarputilosti a tvořivosti prosadil mezi nejtřpytivější hvězdy NHL. Na jaře 1961 přispěl k triumfu klubu ve Stanley Cupu. Leč za své největší vítězství označoval sbalení krásky jménem Jill. Prvně se viděli v březnu 1962, zasnoubili se v červnu a vzali se 27. dubna 1963.

Mimochodem, Mikitův tchán Chuck měl české předky, o čemž svědčí jeho příjmení Cerny, aby se love story Stana a Jill někomu náhodou nezdála tuctová. Vlastní rodina Stana definitivně uklidnila. S Jill a postupně se rodícími dětmi se mu v duši rozhostila rovnováha, jež se projevila v jeho práci. Jeho nejbližší přispěli k nevídané proměně. Mikita v sezoně 1963–64 v lize nastřádal nejvíc bodů (39+50) a zároveň si vykoledoval 146 trestných minut. Často fauloval, nevyhýbal se šarvátkám, hádal se s rozhodčími.

Že něco není úplně v pořádku, to mu kouzelným způsobem vysvětlila maličká dcera Meg, již Jill nechala před televizí sledovat první třetinu mače Blackhawks v New Yorku proti Rangers. „Proč taťka zase sedí sám, a ne s ostatními jako strejda Kenny (Wharram) a strejda Bobby (Hull)?“ ptala se Jill. A po návratu slyšel podobnou otázku i Stan.

Kuřák, průkopník, vtipálek

Uvědomil si, že na lavici hanby zabíjí zbytečně moc času. Jeho milá choť mu připomněla, že za vyšší tresty platí pokuty. Ďáblík a provokatér se proto zázračně umírnil a v letech 1967 a 1968 převzal kromě Hart Trophy (nejužitečnější hráč) a Art Ross Trophy (král bodování) i Lady Byng Trophy za gentlemanské chování a vysokou výkonnost.

Proslul jako vynálezce zahnuté čepele. Jako jeden z prvních po řadě úrazů trvale používal přilbu. Blackhawks zůstal navždy věrný, ač ho lákali jinam na štědřejší gáži.

Stan Mikita v dresu Chicaga.
Stan Mikita

Historik Bob Verdi v úterý po zveřejnění smutné zvěsti na stránce NHL.com líčil, jak Mikita po tréninku trůnil v kabině s novinami, před ním popelník, nad ním oblak dýmu z camelek. Zvedl oči na reportéra a spustil: „Cos to zas napsal za sra...? Chicago Tribune naštěstí tisknou na savý papír, což se mi hodí. Mám ve sklepě louži.“ Načež se uličnicky zašklebil a dobrácky rozesmál.

Stan Mikita báječně hrál hokej. Miloval svou rodinu. Nechoval se jako primadona. A byla s ním legrace.

Než v roce 1996 zemřela jeho matka Emília, řekla mu: „Tenkrát v Sokolčích jsem se rozhodla správně.“

Autor:


Nejčtenější

Řez v hradeckém kádru: čtyři hokejisté uspěli, sbalit se musí Réway

Slovenský útočník Martin Réway (vpravo) bojuje u mantinelu o puk, přijíždí...

Hokejoví obránci Richard Nedomlel a Sébastien Piché a útočníci Maris Bičevskis a Matěj Chalupa...

Amerika je risk, ví Francouz. Touha však u něj vítězí nad penězi

Pavel Francouz sahá pro nastřelený puk ve čtvrtfinále s USA.

Při nedávné svatební cestě na Bali se několikrát přistihl, jak přemýšlí o životní hokejové výzvě....



Kdybych neuměl anglicky, byl bych za blba, říká hokejový talent Kaut

Martin Kaut se podepisuje během autogramiády k osmdesátinám žďárského hokeje.

Neustále se s ním chtěl někdo fotit, podepsal mraky kartiček a fotek. Všechno však zvládal v pohodě...

Čechmánek už netrénuje hokejisty druholigového Hodonína

Roman Čechmánek

Olympijský vítěz z Nagana a trojnásobný mistr světa Roman Čechmánek už netrénuje hokejisty...

Kaše podepsal tříletou smlouvu s Anaheimem, finančně si výrazně polepší

Ondřej Kaše z Anaheimu se raduje z gólu se spoluhráči ze střídačky.

Český hokejový útočník Ondřej Kaše podepsal v NHL jako chráněný volný hráč nový tříletý kontrakt s...

Další z rubriky

Čerstvý ženáč Rittich: Nejdřív jsem byl nervózní já, pak nevěsta

David Rittich v brance Calgary

Sešlo se to. Nepěkně. Poslední červencovou sobotu měl David Rittich stát u oltáře a zároveň po...

Kaše podepsal tříletou smlouvu s Anaheimem, finančně si výrazně polepší

Ondřej Kaše z Anaheimu se raduje z gólu se spoluhráči ze střídačky.

Český hokejový útočník Ondřej Kaše podepsal v NHL jako chráněný volný hráč nový tříletý kontrakt s...

Zpět v NHL, ale tak trochu zklamaný. Obrátí se to, věří Sobotka

Vladimír Sobotka ze St. Louis před brankou  Martina Jonese ze San Jose.

Loni se mu skvěle povedl návrat do NHL, St. Louis se ho však nečekaně zbavilo. Hokejista Vladimír...

Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?
Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství, spustila se lavina vzpomínání. Redakce se smíchem rázem otřásala v základech. Jedna si ostříhala řasy, druhá si touhu po papouškovi splnila v bažantnici, třetí nutila mladší sestru jíst mrtvé mouchy… a to není zdaleka všechno!



Najdete na iDNES.cz