Jak jste spokojený s tím, co tým ve dvaceti utkáních předvedl?
Já osobně to zatím hodnotím nad očekávání. Před sezonou jsem si nemyslel, že budeme před reprezentační přestávkou na prvním místě a že v určité fázi sezony budeme mít v tabulce náskok osmi nebo devíti bodů. Naše výsledky a bodový zisk jsou tedy pro mě příjemným překvapením, protože soutěž je, myslím si, zase kvalitnější. I když se nám poslední dva zápasy nepovedly, jsem spokojený. Líbí se mi nasazení, chuť cpát se dopředu, aktivita. Něco ke zlepšení rozhodně máme – přesilovky, proměňování gólovek a podobně. Teď je to fajn, klíčové bude, jak to půjde v březnu a v dubnu.
Máte stejně dobrý pocit i z trenérů Prospala a Tottera?
Mám. Na druhou stranu, kdy jsem v úvodu jejich angažmá neměl dobrý pocit i z minulých trenérů? Každý, kdo tu působil, posunul náš klub kupředu, ale také řada věcí nebyla optimální, což ukázal až čas. Věřím, že teď je tým trénovaný tak, aby jeho výkonnost šla po Vánocích ještě víc nahoru. Takže doufám, že se nebude opakovat to, co nás trápilo minulé sezony, že podzim jsme měli skvělý a ve čtvrtých čtvrtinách soutěže jsme šli dolů. To byla také jedna z věcí, kterou jsem s trenérem dlouze probíral. Ale myslím si, že v této sezoně se nám nic takového nestane, protože tréninky budou pořád hodně náročné až do konce sezony a naše hra bude pořád v pohybu.
Oproti minulým sezonám je to nyní však hodně odlišné.
Ano, teď s novými trenéry přišlo to, o co jsem vždycky žádal jejich předchůdce. Aby byli přísnější a důslednější na hráče, aby od nich chtěli víc. A trenéři podle mě nyní dělají vše tak, aby z týmu vymáčkli úplné maximum. Líbí se mi, že to z něj nechtějí dostat jen v den utkání v sobotu v pět hodin, ale také při každém tréninku, při každém cvičení. Věřím tomu, že to je správná cesta, kterou musíme jít, abychom se zase posunuli dál.
Kouč Prospal občas nejde daleko pro ostřejší slovo. Například při hodnocení utkání. Není to naopak pro jméno klubu špatně?
Přivedli jsme do klubu na post hlavního trenéra velice silnou osobnost, v hokejovém prostředí respektovanou i ve světovém měřítku a nepovažuji za předmětné Vencovi radit, co má a nemá dělat či říkat. On je velice emotivní člověk, který řekne, co zrovna cítí. Ale ano, byl bych raději, kdyby na tiskovkách po zápasech nepoužíval vulgarity. Ale zároveň si nemyslím, že by jeho vyjadřování bylo za hranou, jsme hokejisti.
Jednou hlavní trenér řekl, že musí pracovat s těmi hráči, které má k dispozici. Nevyhlíží si tedy nové členy týmu?
Celá řada lidí se Václava ptá, jestli přijde někdo nový, a on zpravidla říká, že ne a že uvidíme, co se bude dít dál. A tak to přesně je. Ze strany hlavního trenéra není žádný tlak na to, abychom za každou cenu hledali někoho nového. I tak se průběžně díváme, protože víme, který typ hráče nám tu teď chybí.
Možná je to ryzí střelec.
To také. Ale také nemáme velkého a silného centra, výborného na buly a do defenzivy. Takového hokejistu bychom chtěli a nějaká nezávazná oťukávání probíhají. Ale že by tu za tři dny měl někdo být, tak to ne. Třeba až za pět. (směje se) Vždy se trenérů před příchodem nové posily ptám, jestli jimi vybraný hráč bude zrovna ten, který nám opravdu přinese to, co od něj očekáváme a pomůže výkonnosti týmu. Za pět let jsme přivedli řadu hokejistů a až na naprosté výjimky příchozí posily v průběhu sezony nenaplnily naše očekávání a závěr sezony nevedl tam, kam jsme chtěli.
Čím to je? Proč v Motoru lídři z jiných klubů zapadnou?
Strašně mě to trápí. Pořád si kladu otázku, proč to tak je? Bavím a bavil jsem se o tom se současnými i bývalými trenéry. Jak je možné, že si Motor v první lize vytipuje hráče, který se v naší soutěži prosazuje, udělá za sezonu padesát bodů a přijde k nám, a je po něm. Například Lukáš Žálčík nebo Vlastimil Dostálek.
Opačným příkladem je Luboš Rob. V Budějovicích se mu v poslední době zejména v play off tolik nedařilo, ale teď se v dresu Vsetína rozstřílel.
Zkrátka, já si myslím, že je to dané tlakem a konkurencí v našem týmu. My máme třeba tři hráče, kteří můžou být na prvním pravém křídle, ale hrát ho samozřejmě může jen jeden. Možná je svazuje ten tlak, který si sami na sebe vytváří, aby se dostali na to první křídlo. V jiných týmech mají asi pozici jasnější. U nás teď můžu uvést příklad Zdeňka Doležala, který se zatím neprosazuje tak, jak bychom si představovali. Ale věřím, že dá týmu víc, protože to v sobě má.
Ale co si fanoušci pochvalují, je role mladíků v týmu.
Václav je nastavený tak, že mladým chce dát šanci, a vedení klubu tak pracuje už pět let. Ale to, jakým způsobem to nakonec trenéři udělají, je jejich věc, my jim do sestavy nekecáme. Letos se ale také sešly dohromady dvě věci.
A jaké?
První je osoba Václava Prospala, který má dost odvahy dát do hry mladíky i v klíčových fázích zápasu. A ta druhá je, že nám dozrává silná generace mladých hráčů. Ano, sice Matěj Toman odešel do zámoří, spolu s Pavlem Novákem jsou lídry v reprezentačních výběrech svých věkových kategorií. Milým překvapením je pro mnohé, jak se prosadil Milan Dančišin. Martin Beránek se také výborně popasoval se seniorským hokejem, růžky vystrkuje i Matouš Hrubec.
Je naopak něco, co vás mrzí?
Že by se nám třeba nepovedlo přivést nějakého hráče? To asi ne. Je pravda, že jsme měli rozjednané i jiné zámořské borce se zajímavější hokejovou historií než ty, kteří k nám nakonec přišli. Ale jestli by byli platnější, to nikdo neví. Snad jedině Vít Jonák, kterého jsme tu chtěli udržet, ale bohužel pro nás dal přednost Vsetínu, kde mu nabídli mnohem významnější roli v týmu. Možná by si ji u nás nakonec také uhrál. Ten mě mrzí.
Začíná se mluvit o určitých změnách samotné Budvar arény. Jak se na tyto debaty díváte?
Pro mě je dostavba, přestavba a úprava Budvar arény pětileté téma. V zásadě jde říct, že klub má tři okruhy požadavků, které by chtěl od majitele arény, jímž je město, zlepšit. První věc je divák a zázemí pro něj. Kapacita bufetů je naprosto nedostačující. Někde v tabulkách jsem vyčetl, že kapacita místních bufetů je pro pět set diváků, a my máme průměrnou návštěvnost okolo šesti tisíc fanoušků na utkání. Navíc celá tribuna A přišla o svůj bufet. Jedná se o dostavbě bufetu směrem k řece, ale budu spíš žádat vedení města, aby se o rekonstrukci Budvar arény mluvilo a uvažovalo celkově. Protože dalším okruhem požadavků jsou prostory pro naši hokejovou akademii. Třetím okruhem jsou společné prostory pro celý klub včetně mládeže, například rozcvičovna, posilovna s odpovídající kapacitou a vybavením, místnost na videomítinky a celá řada dalších.
A za další to bude jiné rozmístění kotlů pro domácí i hostující fanoušky. Navíc s tím máte teď nově špatnou zkušenost, když se musely řešit výtržnosti v utkání s Přerovem. Dá se tomu vůbec zamezit?
To je velké téma, také pětileté. Současné uspořádání nám nedává moc možností, jak co nejlépe řešit bezpečnost fanoušků. Bohužel, i na hokej chodí řada těch, kteří chtějí hlavně vyhledávat konflikty. A jak my tomu jako klub můžeme čelit? Jedině tak, že oba tábory „fanoušků“ dokonale oddělíme. Proto si myslím, že je ideální si vzít příklad z fotbalu, kde mají oba kotle ve svém vlastním sektoru veškeré zázemí. Fotbal tím zamezil hodně problémům, to je cesta.
