„Vůbec mi to nevadí. Jsem rád, že hraju hodně zápasů,“ říká Svozil bez mrknutí oka. Kategorie střídá i ze dne na den, jako o víkendu, kdy v sobotu posílil dorost a o den později už stál ve vyprodané aréně na modré čáře Komety proti Liberci.
Vidíte, že to jde. Brněnská Kometa o víkendu vzkřísila svůj útok |
„Rozdíly jsou tam (mezi věkovými kategoriemi) ve všem. V rychlosti, v myšlení, v soubojích. Musím se s tím umět popasovat. Nakonec hokej je to pořád podobný, jeden a ten samý. Trenéři se mi vždycky snaží říct dopředu, kde budu hrát, abych měl čas se připravit,“ přibližuje Svozil.
Je zřejmé, že práce s rozložením sil je u tak mladého hráče jiná než u dospělého matadora. Proto Svozil v sobotu a v neděli nehrál extraligu dvakrát jako jeho noví kolegové z obrany extraligového celku. Jiný důvod než šetření jeho těla v tom nebyl; naopak kdyby šlo čistě o výkonnost, Svozil i v šestnácti letech na ledě obstojí suverénně.
„Líbil se mi. Díval jsem se a měl dobré věci. Nebylo tam, že by někde nestíhal, odehrál to velice dobře,“ chválil mládežnického reprezentanta třeba Martin Hamrlík, asistent trenéra Zlína a bývalý výborný zadák.
Vzory? Dnes Karlsson, dříve táta a děda Svozilovi
Pro přerovského odchovance Svozila není ničím novým bojovat se staršími soupeři. Vyzkoušel si to i při srpnovém Hlinka Gretzky Cupu pro týmy do 18 let.
V Kometě navazuje na nedávné časy Libora Hájka či Jakuba Zbořila, obránců, kteří se z Brna dostali do dveří k NHL. „Klobouk dolů před ním. Hraje bez bázně a hany a podává suverénní výkony,“ řekl o Svozilovi zkušený Ondřej Němec.
Bažanta si k sobě sám „vytáhl“ do elitní obrany Komety. „Chtěl jsem ho, abych mu pomohl rozvíjet jeho talent. Jsem rád, že konečně vyrůstají takoví beci, kteří se nebojí hrát. Neodpalují puky ani v zápasech, kde je vyprodáno, udělají kličku,“ dodal Němec už nejen na Svozilovu adresu, ale do tohoto hodnocení zahrnul i 20letého Dalimila Mikysku, rovněž začínajícího v extralize.
Svozilovým idolem je švédský flegmatik Erik Karlsson. Obránce hrající víc v útoku než na svém postu. „Z českých beků je to Filip Hronek,“ říká brněnský benjamínek. Kdysi v Přerově vyrůstal ale s úplně jinými vzory. Jeho otec hrál nejvyšší soutěž za Opavu a děda dlouho nižší soutěže za Přerov, a tak sbíral rady od nich. „Dodnes si je rád vyslechnu,“ hlásí.
Seber se, za tři hodiny jedeš do Varů!
Stejně jako Karlsson je i Svozil výrazně útočně laděný. „Trenéři mě nabádají, abych se hlavně nebál něco vymyslet, hrál jednoduše, posunoval puky, a když je čas, abych něco vytvořil,“ oceňuje. Mlátit pukem o mantinely? „To nechtějí, ani já bych to nechtěl hrát,“ praví.
Má pro to ideální předpoklady: není nervózní. „Nikdy. Na ledě jsem bez stresu,“ pochlubí se Svozil.
Nátura kliďase se mu dobře hodila třeba před jeho extraligovou premiérou. O tom, že s Kometou pojede do Karlových Varů, se dozvěděl tři hodiny před odjezdem. „Věděl jsem, že Michal Gulaši má potíže se zády, ale myslel jsem, že pojede i tak. Když mi trenéři řekli, ať se nachystám, nečekal jsem to, ale byl jsem nadšený a těšil jsem se,“ vybavuje si Svozil.
Stanislav Svozil v reprezentačním dresu.
V Karlových Varech pak odehrál skoro 12 minut a řekl si o další šance zcela jasně.
V Brně Svozil studuje obchodní akademii, fandí Detroitu Red Wings a rád by jednou dosáhl nejméně toho, co vzor všech brněnských talentů Martin Nečas.
Zajímavé je, že ačkoli ho to na ledě táhne dopředu, v útoku nikdy nehrál. „Ani bych nechtěl. V útoku se víc bruslí a já bych to neubruslil. Vyhovuje mi být v obraně a hrát ofenzivně,“ culí se.
S úsměvem přejde i vzpomínku na to, jak se ho v dospělém hokeji snažil důrazem v přípravném zápase „uvítat“ třinecký hráč Matěj Stránský, vysoký 191 centimetrů a vážící 93 kilo. Svozil má 183 centimetrů a 78 kilo. „Hráč číslo 44, ten se mi snažil něco ukázat. V extralize už se to pak nestalo,“ vybavuje si. Bez ohledu na tuto zkušenost se snaží zesílit. „Mám na to i nastavený jídelníček. Bohužel spaluji tak, že nepřiberu,“ pokrčí rameny.
