Jméno člena Síně slávy NHL Šťastnému pomáhá především při vyjednávání s šéfy kanadských a amerických klubů. Slovákům se zatím na šampionátu daří. Šťastný přiznává, že pro něj by bylo nejhezčím zakončením turnaje vítězné finále proti Česku. „To by bylo opravdu něco,“ přikyvuje s úsměvem.
Zkuste si představit něco jiného. Společný československý tým. Jágr vedle Šatana. To by se vám už tolik nelíbilo?
Víte, máme teď vlastní mužstvo. A docela nám to tak vyhovuje.
Takřka devět tisíc fanoušků bouří v ostravské hale „Slovensko!“. Rachot, jak když padá lavina. Asi to je pro vás krásný pocit.
Pro mě je to neuvěřitelný zážitek. Mám za sebou čtyřicet let s hokejem, ale něco takového jsem ještě nezažil.
Všímáte si, že slovenským hokejistům fandí i Češi?
Nevím. Možná to nepoznám kvůli tomu, že jak Češi, tak Slováci vyznávají stejné barvy.
A co vy, když hrají Češi proti cizímu soupeři? Držíte jim palce?
Myslíte pro nějakou federální nostalgii? Ale nemyslete si, v minulosti to zas tak přející nebylo. Byla mezi námi zdravá sousedská rivalita. Znáte to - když se nevede mně, tak ať se nevede ani sousedovi.
Takže Čechům nepřejete?
Záleží s kým hrají. Já přeji většinou outsiderovi.
A to Češi poslední dobou nejsou.
Moc ne.
Říká se, že jste velký patriot. To odjakživa nebo až s přibývajícími zkušenostmi?
Něco máte od rodičů, něco vám dává prostředí, ve kterém žijete.
Můžete být konkrétnější?
Víte, já rád čtu. A vím, že Slováci to za posledních tisíc let neměli lehké. Zakořenil v nich jakýsi pocit nespravedlnosti. Pořád je měl někdo v hrsti. Vidím to na jednotlivých stupních. Je rodina, pak národ. Díky němu cítíte pocit jednoty, spolužití. Je to přirozené. Jako se staráte o rodinu, tak já mám pohnutky pomáhat i svému národu.
Protože jste cítil křivdu?
Těžko jsem snášel věčné ponižování. Jen jsem se bránil. Kolikrát mě kritizovali, když jsem se proti něčemu postavil. Říkali mi nacionalisto, separatisto.
Na Slovensku jste za to byl veleben.
Ale já nikdy nic nedělal pro popularitu, abych někoho potěšil. Prostě jsem cítil, že dělám správnou věc.
Jaké ponižování máte v rámci Československa na mysli?
Pozor, já mám s Čechy velmi dobré vztahy. Československo jsem vždycky rád reprezentoval. Ale mnohokrát byly problémy, které jsem nemohl zkousnout.
Opět - vybavíte si konkrétní záležitost?
Pamatuji se, jak se mě někdo ptal na české peníze. Já povídám: Jaké české peníze, snad československé. Tohle mě uráželo, ta arogance.
A dál?
Češi vedli svou, že peníze se dávají do zaostalých Slováků. A pochopitelně to bylo i naopak. I u nás se nadávalo. Slováci reptali, že investice tečou jen do Prahy.
Proto byl podle vás rozchod Čechů a Slováků nutný?
Říkal jsem dávno - dvě rodiny nemohou žít v jednom bytě, i kdyby šlo o bratry. Teď vstupujeme spolu do Evropské unie bez vzájemných třenic.
Vy dokonce kandidujete na europoslance, stěhujete se kvůli tomu z Ameriky zpátky na Slovensko.
Ocitl jsem se na životní křižovatce. Děti dorostly, rodinné hnízdo je najednou prázdné. Najednou jsem se sebe ptal, co dál.
Když ve volbách uspějete, zůstanete u hokeje?
Do olympiády určitě. Dá se to zvládnout.
Ale proč právě politika?
Pomůžu Slovensku. Politika je věc veřejná, angažování se pro dobro lidí. V politice jsem tedy už nějakou dobu. Slováci i v Evropské unii prokážou svou pracovitost a vyspělost. Říkalo se: Se Sovětským svazem na věčné časy. V zahraničí hodně lidí neumělo dopovědět druhou polovičku názvu státu po CZECH. Šli jsme temnou cestou. Žili v porobě, pracovali na jiné, teď jsme konečně tam, kam patříme.
Říká se, že vztahy mezi Čechy a Slováky jsou nejlepší, co kdy byly.
No vidíte! A když jsem to prorokoval už před roky, tak jsem byl za toho špatného. Nestydím se říct nahlas věci, které dávají smysl.
Proč jsou Slováci většími vlastenci než Češi?
To říkáte vy. Ale pokud to tak je, pak za tím opět hledejme historii. Slovákům pořád někdo říkal, co mají dělat. Nejdřív z Maďarska, pak z Moskvy, z Prahy. Když člověk trpí, víc se semkne. Češi možná jen nebyli v dějinách tolik šikanovaní jako Slováci.
Tahle historická křivda ale může působit záporně. Slováci dlouho nemohli Čechy v hokeji porazit, protože byli přemotivovaní, říkalo se.
Nemyslím. My si musíme přiznat, že Slováci byli zpočátku méně rozvinutí. Na Slovensku nebyly hokejové stadiony. Když u nás byly dva, v Česku už dvacet. Ale pak jsou tu jiná měřítka. Třeba když na olympiádu v Innsbrucku 1976 nejel ani jeden Slovák, a to měl můj bratr Marián formu jak zvon. Vždycky mě vytáčelo, když jsem slyšel, že hokej je český sport. Ale byla to pro mě taky ta nejlepší motivace.
Ale proč Slováci nemohli po rozdělení státu tak dlouho Čechy porazit?
Chyběly nám psychické zkušenosti. Už na olympiádě v Lillehammeru 1994 jsme dokázali, že hokej hrát umíme. Ale tenkrát jsme měli tak deset zkušenějších hráčů. Až postupně přibývali. Dneska máme už čtyřicet ostřílených kluků v NHL. Za deset roků se prostě časy změnily.
A soupeři se vás naučili bát.
To je krásný kompliment, ale pro slovenský tým to není dobře. Lépe bylo, když s námi nikdo nepočítal.
|
Peter Šťastný |
