"Ale z mé strany to nebylo nic moc," přiznal Štefanka, který se nakonec přece jen nechal k rozhovoru přesvědčit.
Několik dní nebylo jisté, zda budete moci nastoupit. Kdy byl přestup do Třince definitivně potvrzen?
Já jsem se to, že budu moci hrát, dozvěděl ráno v den zápasu. Do Třince došla transferkarta.
Jak jste si užil návrat do extraligy?
Je to úplně jiný hokej než v Rusku. Asi mi bude chvíli trvat, než se s tím srovnám.
Na vaší hře to tolik znát nebylo. Dostával jste se i do šancí.
To sice ano, ale žádnou z nich jsem neproměnil. Bohužel mi to tam nepadlo.
Při jednom přečíslení jste místo přihrávky volil střelu. Nelitujete?
Kdo mě zná, tak ví, že podobné situace řeším takhle. Navíc jsem se vrátil z Ruska, kde nás trenéři neustále tlačili ke střelbě. A taky si myslím, že mi ta rána docela sedla, jen jsem trefil brankáře do ramene. Kdyby to šlo o kousek vedle, byl by to gól.
Třinecký kouč Juřík vás postavil na křídlo první formace. Ale vyhráváte i centra. Zvyknete si?
To je mi celkem jedno. Hraju tam, kde je potřeba.
Proč jste v Nižněkamsku skončil tak náhle?
Nevím. Trenér najednou řekl, že už mě nechce. Přitom první tři měsíce si spoluhráči dělali ze mně legraci, že jsem jako jeho syn. Ale pak se to najednou otočilo. Nikdo z vedení mi neřekl žádné důvody. Asi to tak v Rusku chodí. Já to musím brát profesionálně.