Ve čtvrtek dal Štefan dvě branky a pomohl Atlantě porazit zámožný klub New York Rangers 7:4. „Těžko uvidíte hezčí góly,“ řekl pak na tiskové konferenci atlantský kouč Curt Fraser.
Štefan při obou akcích využil své bruslařské hbitosti. Před vítězným zásahem na 5:4 nezadržitelně proskočil mezi dvěma beky, kteří ho nezastavili ani skokem po hlavě. Byl vyhlášen první hvězdou zápasu.
V celé uplynulé sezoně se trefil sedmkrát, v první čtvrtině té současné už osmkrát. Na křídlech mívá uznávané kolegy Danyho Heatleyho a Ilju Kovalčuka, kteří na sebe poutají soupeře. „Občas si připadám, že si na mě beci nedávají pozor,“ řekl Štefan agentuře AP. „Soustředí se na Danyho nebo Ilju a mně nechávají mezery.“ Takovou společnost dřív Štefan v Atlantě postrádal. Klub od svého vzniku v roce 1999 spoléhá na odložené či mladé hokejisty. Sílí pomalu.
Hodně žádal od Štefana, jedničky draftu 1999. Jenže ten sám potřeboval pomoc při uvykání na taktické úkoly a tlak v NHL. Nejvíc ho ubíjela zranění. Popis hlavních událostí minulých tří ročníků se ve Štefanově případě podobal kronice roztodivných úrazů. Otřesy mozku, zlomená čelist, vykloubený loket, pocuchaná třísla, angíny...
„Hlavní je, že z jeho podvědomí vyprchaly obavy po těch otřesech,“ domnívá se agent Henyš. „Pomáhala mu taky Carolyn. Uklidňovala ho, že má před sebou ještě dlouhou kariéru.“ „Doufám, že v NHL vydržím takových patnáct let. Snad jsem si veškerou smůlu vybral dopředu,“ pronesl Patrik Štefan pro atlantský list Journal - Constitution.
Nestěžoval si, když ho před necelým rokem poslali na farmu. Svědomitě pracoval na své defenzivní činnosti. V létě přijal snížení základního platu na milion dolarů a do přípravného tábora se dostavil mohutnější o pět kilogramů svalů. Vedení klubu spokojeně přikyvovalo.
Třináctku na svém dresu vyměnil za číslo 27 a symbolicky se tak zbavil smůly. Trenéři mu ještě vyčítají, že v šancích moc přihrává. Jinak ovšem s úlevou rozhlašují: „Z Patrika Štefana se stal opravdu dobrý hokejista!“
