Telefonát s reprezentačním trenérem Vladimírem Růžičkou, který proběhl v úterý, byl na toto téma poslední. Kouč si ve svých plánech štítek se jménem "Stráča" škrtl.
"Vláďa volal už v pondělí, že si chystá možné útoky a jak to tedy se mnou je. Já slíbil, že se za chvíli ozvu zpátky. Jenže pak jsme měli setkání s fanoušky a já na to úplně zapomněl. Takže jsem cinkl až druhý den a Vláďovi řekl, ať se mnou opravdu nepočítá," popsal Martin Straka.
S národním týmem se oficiálně rozloučil už loni v listopadu. Jenže tlak kvůli olympiádě byl veliký. Od fanoušků, od hokejových odborníků, od trenéra. Ale zápas s pořadovým číslem 77 v reprezentačním trikotu už Straka vážně nepřidá.
Tohle téma se okolo vás točilo stále častěji. Bylo těžké start na olympijských hrách odmítnout?
Měl jsem rozhodnutí delší dobu v hlavě, nezatěžovalo mě to. Není to tak, že mi spadl kámen ze srdce. Jen doufám, že tohle je poslední rozhovor na téma olympiáda.Je dobře, že už jsme si řekli naprosto jasně, co bude. Že končí spekulace, že i kluci v Plzni vědí, co bude.
Ještě před pár dny jste říkal, že se rozhodnete především podle toho, jak se budete cítit na ledě, jakou budete mít formu.
Ale já měl špatnou formu. Ze začátku sezony to nebylo nic extra. Až teď se to trošku zlepšilo.
Trošku zlepšilo? Vždyť jste třetí v produktivitě celé extraligy, bodoval jste už ve 12 zápasech v řadě.
Paradoxně to šlo nahoru od té doby, co mám problémy s kolenem. Nevím, asi hraju nějaký chytřejší hokej, nechodím do všeho (smích).
I tak si většina lidi z hokejového prostředí myslí, že ve Vancouveru budete chybět.
Ale to jsou jenom takové kecy...
Vy si myslíte, že na reprezentaci už nemáte?
Řeknu to takhle. Nedá se srovnávat česká extraliga a mezinárodní scéna. Je to úplně někde jinde. Ve Vancouveru budou nejlepší hráči světa. Přepnout najednou úplně na jiné tempo, na jiný styl hokeje, to není nic jednoduchého.
Jak často jste se o olympijských hrách bavil s Jaromírem Jágrem?
Vůbec.
Ani slovo?
Vážně. S Jardou jsem mluvil v létě, když byl za mnou na návštěvě. A pak ještě jednou, možná dvakrát. Ale o olympiádě řeč nebyla.
Ani o hokeji?
Naposledy jsme se o hokeji bavili po mistrovství světa.
Figuroval jste v širší nominaci pro Vancouver. Proč jste neodmítl už to, abyste v ní byl?
Když mi tehdy trenér volal, jestli mě tam pro jistotu mezi tu spoustu jmen může napsat, řekl jsem ano. Ale s tím, že nikomu nechci zaclánět. To jsem zdůraznil.
Mluvíte o zdraví, jak na tom jste?
Není to úplně ono, to bylo v mém rozhodnutí klíčové. Mám problémy s kolenem, měl jsem potíže se žebry. Měl bych z toho obavy. Olympiáda trvá dlouho, k tomu ještě spousta cestování. A taky bych byl dlouho pryč od plzeňského týmu.
Plzeň je momentálně třetí, na první místo jí chybějí jen tři body. O ní se zřejmě bát nemusíte.
Po olympiádě budou zbývat jen dvě kola do konce základní části. A nikdo teď neví, o co v nich půjde. Plzeň je moje priorita. Kde jsme teď, nic neznamená. Loni to bylo podobné a nakonec nám hrozila i baráž. Pořád je jen polovina sezony, bodové rozdíly jsou malé. Nevyjde vám jeden víkend a jste zpátky tvrdě na zemi.
Teď tým šlape. Z čeho máte největší radost?
Že hrajou všichni hráči. Máme tempo, jsme většinou lepší než soupeř. Předvádíme rychlý hokej, hodně se tlačíme do koncovky. Přijde mi, že v zápasech máme více sil než soupeři. V tom musíme pokračovat.
Kdybyste byl naprosto zdravý, ve formě a Plzeň měla jisté play-off, rozhodl byste se jinak?
Ale to by ta možnost rozhodnutí musela přijít těsně před olympiádou, třeba dva týdny před začátkem. Pak možná. Jenže naprosto chápu a respektuju, že se nebude čekat, jak se Straka rozmyslí. Vláďa Růžička musí mít jasno dřív.
