Ve VIP prostoru na ruzyňském letišti se objevil první. Spolu s druhým parťákem táhli tmavě modrou bednu, s několika výstražnými nápisy nabádajícími k opatrnému zacházení. Roj fotografů a žurnalistů se nahrnul do salonku, tam to vypuklo. Američan otevřel víko a věhlasná trofej se podruhé v historii objevila v rukou českých hokejistů. Sýkora s Eliášem se s ní mazlili, okoukávali, dlouho pózovali. "Právě jsme se s ní vrátili od Scotta Stevense, kapitána New Jersey," vyprávěl mezitím Metzerg-oke. "Před tím jsme také byli na Aljašce u toho mladíka Gomeze."
Slovutný Stanley Cup toho už má hodně za sebou. Několikrát se ztratil, používal k prapodivným hrátkám, často se i koupal v bazénu. Pes Clarka Gilliese z něj hltal žrádlo, po ataku Marka Messiera na něm popraskaly sváry. Proto ho poslední roky doprovází speciální dvojice hlídačů, ta o něj pečuje. "Není to ale zase nic nebezpečného, hokejoví fanoušci jsou skvělí," popisuje Mike Bolt. "Spíše jde o to, aby se někde neztratil. Také o něm lidem hodně vyprávíme."
Stejně to nemají vůbec lehké, někdy nespí i tři noci za sebou. "Znáte to, oslavy se hodně protáhnou a my nechodíme do postele dříve než náš klenot," usměje se obrovitý Metzerg-oke a mrkne na parťáka Mike. "Alespoň jsme ve dvou a můžeme se vystřídat a někdy i zdřímnout."
Nemají u sebe zbraň, pouze jsou ve všech zemích světa napojeny na policejní pult. "To by mělo stačit. Ještě nikdy se nestalo, že bychom museli zasahovat silou," netají Mike.
Velkolepá tisková konference končí, oběma začíná pohotovost. Hokejisté se chopí trofeje, oni znovu nasadí bílé rukavičky, čapnou bednu a uhánějí za nimi ke dveřím. Venku je připravené sportovní BMW. Petr Sýkora nejdříve pečlivě dozadu usadí syna, vedle uváže Stanley Cup. Na přední sedačku usadí bodyguarda a vyráží směrem na Hradec Králové. Druhý strážce naloží prázdnou bednu do druhého auta, sešlápne plyn a stíhá je. Paula i Mika čeká strastiplná šichta, šestnáctikilový klenot je teď vydán dvoudenním radovánkám.
