Po příchodu do Varů v prosinci 2006 se trefil hned v prvním zápase v Budějovicích. Při prvním střídání. V první minutě. "Naposledy se mi to stalo někdy v dorostu nebo žácích," smál se. O pár dní později se ukázal znovu. Ve Vítkovicích a hned dvěma góly. "Konečně máme střelce," radovali se ve Varech.
Ne na dlouho. Ukázkový "strom", který dostal v lednu od třineckého Polanského, mu přichystal měsíc bez hokeje. "Dopadl jsem přímo na hlavu, úplně se mi v ní rozsvítilo.
Jen jsem tak ležel na ledě a zkoušel se pohnout. Šlo to. Chvilku jsem si říkal, že to bude dobrý. Že se otřepu. Pak ze mě ale začala lít krev. V tu chvíli jsem začal tušit, že to tak jednoduché nebude."
A taky nebylo. Že si rozsekl obočí, to zjistil hned. Podle krve, která mu zalévala obličej. Na pochroumaný loket přišli až v nemocnici. "Nejhorší byl pro mě další den," vzpomíná Kristek.
Když mu doktoři zavěštili konec sezony, přidal se i pocit bezmoci. "Dařilo se nám, mužstvo bylo rozjeté. A já se na ledě taky cítil dobře.
" Do kabiny se vrátil za měsíc. Poprvé si zatrénoval, aby zjistil, kolik síly poztrácel. "Nejsem typ hráče, pro kterého by to byl velký hendikep," říkal si. Jenže byl. S obličejem zakrytým plexisklem se už tolik neprosazoval.
Moc mu nepomohla ani další sezona. Dočkal se až v lednu v Třinci. Za zranění se pomstil třemi góly ze čtyřech karlovarských. "Měl jsem horší období, nějak mi to tam nepadalo," přiznal pak. Měl pravdu. V základní části dal šest gólů, čekalo se víc.
Možná čekal i on. Na play-off. Na finále. Slavii dal v šesti zápasech sedm gólů. V posledních dvou zápasech na domácím ledě po dvou. "Doufám, že mi Svoboda ještě na nějaký gól nahraje," smál se, když donutil slávistického gólmana poprvé v play-off vystřídat.
Bude se Kristek takhle trefovat i v příští sezoně? "Snažím se jít hodně do brány a je to i o štěstí," vysvětluje. Za dva roky ve Varech popsal monogramem své přítelkyně už hodně hokejek. "Oblíbenou hokejku nemám," říká teď. Jen, když mu střílí góly.
