Vypadá to, že vám sobotní utkání sedí. Přitom hrát dva zápasy ve dvou dnech musí být pořádný zápřah.
Určitě. Je to nápor na fyzičku, hlavně ten druhý zápas ani ne za čtyřiadvacet hodin. Mezitím cestování, na konci pak síly občas chybějí. Ale když se vyhraje jako teď, určitě napomůže výkonu dobrá psychika.
Třinci jste dal gól skoro do prázdné branky, to asi nebyla zase až taková práce. Můžete situaci popsat?
Opravdu to nebylo těžké. Dostal jsem skvěle puk od Davida Hrušky, vlastně až za beton gólmana. Ten už to nemohl mít, ledaže by tam byl Malinda nebo Hroňas.
Zmínil jste slávistické brankáře. Lukáš Hronek už podruhé v sezoně dostává pravidelně přednost před jedničkou Romanem Málkem. Jak se díváte na jejich situaci?
Věřím, že Roman se dostane do formy a bude brzo chytat. Na druhou stranu Hroňas nás teď drží skvěle. Když jdeme do zápasu, můžeme mu věřit, že nás podrží stejně jako Málič.
Po sobotním duelu znovu vedete tabulku střelců. Sledujete tyhle statistiky?
Uvědomil jsem si to, ale na to se nedá myslet. Čím víc vám to leží v hlavě, tím spíš to pak v nějaké šanci nevyjde.
Vnímáte přízeň diváků, když vyvolávají vaše jméno?
Samozřejmě, to vždycky potěší.
Jak na to reagujete? Pokynete jim někdy?
Když jsem byl nedávno na on-line rozhovoru pro iDNES, někdo mi vyčítal, že na jejich skandování nikdy nereaguju. Dnes po gólu jsem si na to vzpomněl a zamával jim. A v minulém domácím utkání vlastně taky. Ale není to vždycky lehké, před buly se chci soustředit na hru, připravit se, abych hned vystartoval dopředu. Výkon je důležitější než mávání.
