V rozhovoru pro iDNES.cz okomentoval hru Česka na Světovém poháru, nové trendy v hokeji a také vítězství juniorů na Memoriálu Ivana Hlinky.
Česko odehrálo na Světovém poháru jen tři zápasy, nemáte asi dostatek dat, abyste mohl dělat závěry. Přesto - jak se tým prezentoval?
Každý zápas přinesl trochu jiný obrázek. Odhlédneme-li od výsledků, analyticky si můžete zápasy rozsekat na jednotlivé činnosti a ty posuzovat zvlášť. Pokud bych měl zvýraznit jednu věc, tak české výběry mají dlouhodobě trochu problém s generováním dobrých příležitostí z běžné hry 5 na 5. Zkrátka zdánlivě vytvořit „z ničeho“ minipřečíslení, uvolnit se, dostat se do nebezpečné příležitosti.
Jan Morkes Hokejový analytik známý pod přezdívkou The Hockey Ninja. Spolu s dalšími nadšenci sbírá data z hokejových zápasů, která pak vyhodnocuje a uveřejňuje na svém webu. Účastnil se dvou konferencí analytiků na Floridě a ve Vancouveru. Od začátku minulé sezony spolupracuje s extraligovým Libercem, kterému pomohl k titulu (více čtete zde). |
V čem Češi nejvíc zaostávali oproti Kanadě?Jednoduchá odpověď je ve všem. A tím nechci snižovat kvality našich reprezentantů, to je aktuální realita hvězdného kanadského výběru. Kdybyste si chtěli seřadit hráče NHL podle jakéhokoli parametru, zpravidla budete mít v takto vytvořeném žebříčku několik Kanaďanů a až pak někoho od nás. A nejde jen o to, že jsou rychlí, ale že umí pracovat se svou rychlostí, měnit ji, znejisťovat obranu. Nestačí, že hráč umí střílet, on taky musí být schopný najít si volné prostory, odkud se ke střele dostane, musí být schopen ošálit brankáře, nečekaně vystřelit a tak podobně. Jedna věc navazuje na druhou, a protože Kanaďané mají většinu z nich zvládnutou skvěle, dostávají soupeřovy obrany do těžko řešitelných situací. Neznamená to, že se nedají porazit, ale je to zatraceně těžké.
Je oblast hry, ve které vás Češi pozitivně překvapili?
V přípravných zápasech proti Rusku se mi líbily brejky a schopnost rychlé tranzice napříč pásmy. Ve hře se objevilo i několik dobře zvládnutých signálů zjevně inspirovaných týmy NHL. Oba brankáři ukázali, že umí odchytat skvělé zápasy proti světové špičce.
Jak vlastně posuzovat brankáře? Je stále klíčovým údajem úspěšnost zákroků? Pokud vím, Petr Mrázek byl dříve kritizován, že moc vyráží puky. Sledujete i tyto údaje?
Brankáři se analyzují dost těžko, protože u nich nejsou neobvyklé série skvělých nebo špatných zápasů. První půlka minulé sezóny Mrázka směřovala mezi kandidáty na Vezinovu trofej, v druhé měl podprůměrná čísla. Tak kterou verzi Mrázka si vyberete? Je to těžké a zpravidla až stovky zápasů ukážou, jak dobře brankář chytá a jak stabilní jeho výkony dokážou být. Základní statistikou stále zůstává úspěšnost zákroků, ale je dobré ji být schopen vyfiltrovat a posuzovat podle jednotlivých herních situací. V NHL díky přístupnosti dalších informací vznikají koeficienty a statistiky, které zahrnují i třeba nebezpečnost střel, kterým gólman musel čelit, a dá se vyfiltrovat i podíl vyražených puků. Nick Mercadante, jeden z odborníků na tuto oblast, například sofistikovanou metodou počítá, kolik gólů nebo zápasů brankář svému týmu zachránil.
Obránce Michal Kempný udělal několik viditelných chyb, kritizoval ho kouč Jandač, zároveň se ale snažil tvořit. Co o jeho výkonu na turnaji říkají podrobné statistiky?
Statistiky dlouhodobě říkají, že pokud vyhazujete puky, zpravidla jen oddalujete pohromu. Pokud vyhodíte na icing a po dalším vhazování dostane váš tým gól, málokdo vás s ním bude spojovat, byť to spolu souvisí. Nikdy z toho ale nebudou tak hrozivé záběry jako z třetího gólu Kanady, který se stal vlastně základem každé debaty o výkonu Kempného.
Brankáři Petr Mrázek (na levé fotce) a Michal Neuvirth na turnaji nezklamali.
Neriskoval ale Kempný příliš?
Nikdo nemá rád chyby, ale musíme si v tomto vybrat. Buď je volání po moderních obráncích opravdové a pak musí být reakcí na Kempného chybu rozebrání situace a zvolání: „Ne aby ses příště schoval a nezkoušel rozehrávat!“, anebo upřednostníme jistotu, která ale bude mít důsledky jinde ve hře. Samozřejmě záleží taky na zvolené taktice. Nicméně z čísel, které sbírala společnost HockeyData, je vidět v zápase s Kanadou jednoznačný rozdíl mezi Kempným a zbytkem obránců v četnosti nahrávek i snaze konstruktivně založit útok. Nevzniklo z nich přitom víc chyb než u ostatních obránců.
Pojďme k dalším týmům na SP. Spojené státy chtěly hrát silový, tvrdý hokej. Asi i kvůli tomu do kádru nevzaly Johnsona a Kessela. Nakonec vyhořely. Je to důkaz toho, že se hokej mění a rozhoduje rychlost a tvořivost?
Myslím, že v hokeji se čím dál víc prosazuje univerzálnost. Týmy, které maximálně využijí potenciál všech pěti hráčů na ledě, mají v rukou silnější karty. Nevyhrají kontumačně předem, ale mají širší repertoár možností, z nichž se snaží vytvořit výhodu. Crosbyho můžete nechat bránit oslabení a on bude velmi dobrý. Specialista na oslabení ale nikdy nevytvoří vepředu to, co číslo 87. Spojené státy se nominací a dalším rozhodováním připravily o spoustu taktických možností, a ty jim mohly chybět.
Mluví se o tom, že hokejisté teď rychleji dospívají, někteří dosáhnou vrcholu už v 25, 26 letech. Naopak hráči po třicítce už v NHL mnohdy nestíhají. Světový pohár ale tento trend úplně nepotvrdil. Mladý tým Finska turnaj nezvládl, zatímco údajně přestárlý Výběr Evropy příjemně překvapil. Hraje tedy stále roli zkušenost? Ta se přece nijak změřit nedá...
Analýzy ukazují, že nejlepší sezony mají hráči v NHL opravdu ve věku 24 až 26 let. Netýká se to jen těch aktuálních, vychází se přitom z dat za mnoho sezon zpět. Koneckonců i Wayne Gretzky vyhrál poslední Stanley Cup v 27 letech. To jsou základní a dlouhodobé předpoklady, konkrétní křivka výkonů hráče se ale může lišit. Dávat to do protikladu s výsledky krátkodobého turnaje není nejšťastnější. Sestavování kolektivu je alchymie a určitě se musíte dívat i na jiné věci než celkovou produktivitu hráče. Lidé okolo vás ovlivňují, jak se cítíte. Na druhou stranu, pokud je cílem hokejového týmu vyhrát zápas, nikdo zatím neobjevil statisticky významný vztah mezi „zkušeností“ a tituly. Problém se zkušeností je, že si do ní každý schová ledasco. Tým Evropy měl kromě vyššího věkového průměru dost kvalitních hráčů a hlavně skvěle zachytal Halák, což často podobné turnaje rozhoduje.
K tahounům Evropy patřili veteráni Chára, Sekera (na levé fotce), Streit a Halák.
Ještě se vraťme k českému hokeji. Jak ven z krize? Kouč Jandač je toho názoru, že by pomohlo zmenšení kluzišť. Souhlasíte?
Nejsem v pozici, kdy bych mohl něco radit českému hokeji, ale asi všichni tušíme, že to bude vyžadovat víc věcí. Zúžení kluziště je fajn, ale chce to pak taky naučit hráče, jak správně na menším prostoru pracovat. Když někoho hodíte do vody, možná se neutopí a naučí se plavat, ale pravděpodobně si neosvojí tu nejlepší techniku.
Čeští junioři v srpnu vyhráli Memoriál Ivana Hlinky. Je zlato jasným příslibem do budoucna, nebo jde spíše o náhodný úspěch?
Vítězství je povzbuzením a příjemnou motivací. Český tým se v turnaji prezentoval zajímavou hrou a určitě v ní byly prvky, na kterých se dá stavět do budoucna. Z dat, která jsme se skupinou skvělých dobrovolníků sbírali, ale taky vyplývá, že byl často pod tlakem a nedominoval hře tak jako třeba Američané. Dává smysl na chvíli zapomenout na výsledek a v klidu si rozebrat, co fungovalo dobře a co míň, na čem se dá dlouhodobě stavět a co se povede jen občas. Ne vždy se třeba podaří, aby měl gólman skvělou formu a 94% úspěšnost zákroků (brankář Jakub Škarek odchytal na turnaji čtyři zápasy a měl úspěšnost zákroků 93,91%, pozn.aut.).
