Jeho odhodlání mohla zviklat jediná věc. "Kdyby v realizačním týmu chyběl Ivan Hlinka, reprezentaci bych silně zvažoval. S Ivanem se znám od mládí, je to charismatický člověk, který mužstvo dokáže strhnout," vysvětlil.
V době, kdy bezmocně polehával na nemocničním lůžku a týmy neurologů studovaly jeho stav ze všech stran, jej přepadaly různé nálady. Nikdy však nepomyslel na to, že by pověsil brusle a hokejku na hřebík. "Konec s hokejem? Kdepak, to mě ani nenapadlo, i když občas jsem opravdu propadal hlubokým skepsím. Od přírody jsem ale zarytý optimista, a to bylo možná rozhodující," vzpomínal obránce Tampy na následky nezaviněné srážky s protihráčem.
Do rodné vlasti se letos přiletěl podívat s celou rodinou. Manželce i dvěma dospívajícím dcerám se prý v České republice velice líbí. "Holky jsem tu dokonce nechal zapsat do tenisové školy," prozradil Svoboda. S úsměvem však odmítl, že by potomky do péče prostějovských tenisových odborníků tlačil po vzoru Martiny Hingisové, která kdysi zdejší školou prošla. "Co se sportu týče, dávám jim svobodu. Ať si samy vyberou, co je baví. V tenisu dělají pokroky," povšiml si.
Přípravu na sezonu, jejímž zlatým hřebem budou únorové zimní olympijské hry v Salt Lake City, bere Svoboda obzvlášť poctivě. Po vzoru kolegů se letos i on začlenil do Jágr Teamu, kde polyká tvrdé dávky kondičního trenéra Mariana Jelínka. "Sil bude zapotřebí, pokud chceme na olympiádě uspět. A my tam jedeme vyhrát," stojí si za svým autor zlatého gólu z Nagana.
"Obhajoba je vždycky obtížnější. V Japonsku od nás nikdo nic moc nečekal, teď se na nás chystá celý svět. Jsem ale přesvědčen, že pokud vytvoříme znovu tak skvělou partu, dosáhneme hodně vysoko," dodal Svoboda s pevnou vírou v hlase. Sám chce hrát hokej na vrcholové úrovni ještě čtyři nebo pět let. "Věk není až tak rozhodující. Když budu zdravý, rád bych alespoň do čtyřiceti ještě hrál," zakončil Svoboda.
