Během turnaje jej potkaly nepříjemné zdravotní komplikace. „Měl jsem zánět dutin a musel jsem dokonce na jejich punkci, kde mi je vyčistili. Potom už jsem chtěl hrát, ale pan doktor Trefný řekl, že by to nebylo dobré. Proto už jsem do dalších zápasů nenastoupil,“ konstatovala dlouholetá opora Jihlavy.
Šampionátem přesto žil až do zlatého konce. „Fandil jsem klukům a všechno prožíval úplně stejně, jako kdybych hrál. I když mě pochopitelně mrzelo, že už jsem nemohl nastoupit. Ale nebyl jsem zatrpklý, to ne,“ podotkl Svoboda.
Blízko titulu bylo tehdejší Československo už v roce 1983, kdy se šampionát konal v Německu. „Hodně mě štvalo, že se nám nepodařilo vyhrát. Titul jsme nezískali jen kvůli horšímu skóre. S Rusama jsme remizovali 1:1 a porazili Kanadu i Švédy, jenže Rusové pak dali Kanadě devět gólů a mistrovství vyhráli,“ povzdechl si účastník tří šampionátů.
Nezapomenutelným zážitkem je pro něj také zimní olympiáda v roce 1984. „Na Sarajevo mám jen ty nejhezčí vzpomínky, navíc olympijské hry jsou pro každého sportovce velkým snem,“ potvrdil Svoboda.
Po skončení hráčské kariéry se vrhl na dráhu kouče, v uplynulé sezoně vedl Žďár nad Sázavou a posléze Kometu Brno. „Teď budu trénovat Velké Meziříčí, měl bych mít na starosti chlapy v krajském přeboru i juniorský tým. Převzali moji smlouvu z Komety, která mi platila až do dubna 2005. Začít bych měl od května,“ prozradil svoje nejbližší plány někdejší zadák Dukly.
