Proč jste se rozhodli skončit už teď?
Ještě před zápasem v Pardubicích jsme si v kabině s klukama řekli, že my věříme jim a oni nám. Že společně věříme, že se to zlomí. Taková krize, nebo spíše bych to nazval útlum, jednou za čas přijde na každé mužstvo. My jsme si přesně stanovili, co chceme hrát, ale nějak to nevycházelo.
I v Pardubicích?
Přesně jsme věděli, co hrát, jenže po prvním gólu se to nedělo. Poznali jsme, že mužstvo potřebuje nový impulz.
Ale ve středu večer ještě generální manažer Vítkovic Aleš Pavlík tvrdil, že výměna trenérů zatím nehrozí.
To víte. My jsme pod tlakem, vedení je pod tlakem a konec konců i hráči. Mužstvo impulz potřebovalo, k nějakému rozhodnutí dojít muselo. A první na řadě je vždycky trenér. My jsme měli už ve středu dopoledne krátké sezení s prezidentem klubu Františkem Černíkem, kde jsme naznačili, že náš odchod by mohl pravděpodobně být tím impulzem. Nemělo smysl čekat, jestli přežijeme zápas se Spartou nebo Jihlavu. I kdybychom až do reprezentační přestávky (11. listopadu, pozn. red.) všechno vyhráli, stejně by se v mančaftu něco stát muselo. Změna byla potřebná.
Není vám to líto?
Ve Vítkovicích jsem vydržel zhruba dva a půl roku. Bylo to moc pěkné a i když se nám ne vždy úplně dařilo, myslím, že jsme něčeho dosáhli. Jenže trenéřina je taková. Ale co, život jde dál.
Co budete dělat teď?
O tom se dnes těžko hovoří. I s vítkovickým vedením jsme si dali dvou až třítýdenní lhůtu, abychom si vše vyjasnili. Teď si hlavně potřebujeme odpočinout, vyčistit hlavy.
