Do Česka jste se vrátil hned po týdnu. Proč tak rychle?
Léto je krátké a čím jsem starší, tím víc se těším domů. Mám s sebou oba psy, táta tady dostavěl dům, budou tam mít výběh. Budu chodit na ryby. V Kalifornii bydlím v Orange County, celý rok je tam sluníčko, nepotřebuju jezdit k moři.
Jak jste strávil dny po finále?
Stěhoval jsem se, rybařil a snažil se zapomenout. A taky jsem v domě honil chřestýše.
A co oslava s fanoušky?
Pro mě to bylo smutné, protože jsem zažil už oslavu s pohárem. Ale třeba pro Kariyu nebo Rucchina to byl životní zážitek.
Deset zápasů jste hrál se zlomenou rukou. Bylo těžké zranění utajit?
Při každém střídání jsem zvyklý sundat si pravou rukavici a otřít si pot. Tak jsem si místo toho po každém třetím střídání měnil rukavici. Provalilo se to až ve třetím finále. Jak jsem s tím hrál, udělala se mezi zlomenými částmi mezera. Doufám, že kost sroste.
Končí vám smlouva. Mluvil jste s manažerem týmu o budoucnosti?
Tyhle věci nechávám na agentovi, ale vypadá to, že bych měl brzy podepsat novou smlouvu.
Hodně jste si vyhověl s veteránem Oatesem. Zůstane v týmu?
Ten má lepší fyzičku než tři čtvrtiny mančaftu. Je to v týmu asi můj největší kamarád. Nejlepší věc, kterou jsem v NHL udělal, bylo, že jsem si sedl vedle něj v letadle. Za rok jsem se od něj naučil víc než za celých sedm let v NHL.
Dovedl jste si před sezonou představit, že byste mohli hrát finále?
Vůbec ne.
S Patrikem Eliášem, bývalým spoluhráčem z New Jersey, jste si na ledě jen podali ruku. Mluvili jste spolu vůbec?
Nemohl jsem. V klubu nechtěli, aby spoluhráči v novinách četli, že jsem se s ním bavil během finále. Nevolali jsme si ani po něm. Před play-off jsme si řekli, že se uvidíme v létě.
Jste milovník rychlých vozů. Přivezete si nějaký?
Už je poslaný. O auta se mi stará kamarád Roman v Detroitu. Řekl jsem mu jen, že až pojedu po dálnici, nechci, aby mě někdo předjel. Takže to auto má šest set koní. Ale závodit nebudu. Jsem před kontraktem, a když nebudu magor, měl bych být zajištěný do konce života.
