"Je to pro mě velká výzva. Vždycky bylo mým snem hrát za Spartu. Nikdy jsem moc nesnil o NHL, ale o Spartě ano," vyznává se dvacetiletý útočník patřící pražskému klubu. Už v sedmnácti letech s mřížkou na přilbě dostal technický centr šanci v A týmu prvoligových Kohoutů.
Luňák se chytil, v pěti zápasech vstřelil dvě branky a na jeden gól přihrál. Opora extraligových juniorů chtěla ovšem času na ledě v dospělém hokeji víc. Místo toho ice time klesal. "Paradoxně jsem si v sedmnácti a v osmnácti zahrál víc v áčku než v devatenácti. Nedostával jsem příležitost a chtěl jsem hokejově růst," vysvětluje drobný forvard odchod z Olomouce do Sparty.
S pražským klubem podepsal smlouvu na tři roky a zamířil na farmu do prvoligového Berouna, kde je využívaný na přesilovky i oslabení.
"Hraji druhou třetí lajnu. Nestěžuji si, hraji dost," těší se Luňák. Ačkoliv vždy chtěl působit ve Spartě, dvakrát jejímu vábení odolal. Potřetí nikoli. "Do Sparty jsem mohl odejít dřív. Měl jsem nabídku už v dorostu a pak první rok v juniorce, ale chtěl jsem zůstat doma, protože jsem byl i v seniorském týmu. Důvod, proč jsem odešel, byl jediný nehrál jsem," opakuje Luňák.
Na ledě nedostával kolik by potřeboval. "V Olomouci jsem hrál čtvrtou lajnu a na led chodil čtyřikrát za zápas. To mému hokejovému růstu moc nepomáhalo. Prostě jsem chtěl hrát, tak jsem odešel. Byl to delší proces. Volal mi pan Volek a přemluvil mě."
Váha coby největší handicap
V Praze má byt, zvyká si na ruch hlavního města a na tréninky do Berouna dojíždí. "Já jsem pořád ještě takové dítě. Začátky byly blbé, protože jsem byl od rodiny. Zvykl jsem si, přítelkyně za mnou jezdí, rodiče občas dojedou na zápas. Už nemám problém," tvrdí.
Letní přípravu Luňák absolvoval dokonce s prvním týmem Sparty. Na ledě se vedle něj proháněly hvězdy jako Martin Ručinský, David Výborný či Jaroslav Hlinka. Pro mladíka z Hané nezapomenutelný zážitek.
"Každý trénink se Spartou je zážitek. Když vedle vás bruslí olympijští vítězové a mistři světa, je to úžasný pocit," rozplýval se Luňák. "Měl jsem strach, to se přiznám. Ale první den se mi přišel Martin Ručinský představit, že se jmenuje Martin. To jsem trošku hleděl," usměje se.
V kabině se Luňák potkal také s dalšími exolomouckými hráči: Michalem Brošem, Ondřejem Kratěnou, Jiřím Vykoukalem, Markem Černoškem a Martinem Látalem. "Hodně mi pomohli v začátcích. Věděli, že jsem z Olomouce a vzali mě pod svá křídla," děkuje za opatrovnictví.
"Snažím se od nich učit." Od Broše si na úvod vysloužil přezdívku Lunetic. Aby si navlékl dres Sparty,musí nejen sbírat body na farmě, ale hlavně zesílit. Předsudky spojené se subtilní postavou dlouho umlčoval produktivitou. Mezi dospělými jsou však fyzické dispozice důležité.
Hbitý útočník váží jen 75 kilogramů při výšce 177 centimetrů. "Hokejista se vyvíjí do pětadvaceti let. Podívejte se na mě, potřebuji přibrat. To je teď můj největší handicap. Pak možná přijde můj čas ve Spartě," doufá. "Před sezonou jsem trénoval sám a teď každý den, když nemáme zápas, trénuji dvě hodiny s osobním koučem. Mám přizpůsobenou výživu a podobné věci. Doufám, že se to brzy na mně odrazí."
Tak s chutí do jídla. Vlastně do tréninku.
