V letní přípravě zářili, třeba Bomersback se usídlil v elitní lajně se Strakou a Vlasákem. Plzeň se těší na kanadskou jízdu. Už teď jí podléhá.
Když jde třetí z nich po chodbě stadionu, dvě puberťačky se ztřeštěně chytnou za pusu: "Jééé, vidělas? To byl Scofield!!!"
Pánové, jaký hokejový plakát vám v dětství visel nad postelí?
O’Brien: Patrick Roy.
Brankář? Tak proč jste skončil jako obránce?
O’Brien: Nevím. Tenkrát jsem byl celý hotový z Montrealu a on byl skutečně mimořádný gólman.
Bomersback: To jo. Ale já měl radši Gretzkého.
Scofield: A já Pavla Bureho.
Evropana, navíc Rusa?
Scofield: Evropan, nebo Kanaďan, to je jedno. Prostě hrál v NHL a já jeho hru obdivoval.
O’Brien: I já jsem si oblíbil Lidströma. Švéda. To přece nehraje roli.
Bomersback: Tohle v Kanadě nikdo moc neřeší. Když hrajete dobře, je jedno, odkud jste. Možná známý komentátor Don Cherry, ten je proti vám trochu zaujatý. (úsměv) Toho pořádně dopalovalo, když se NHL začala plnit Evropany.
Pamatuju si, jak si dělal legraci z Jágrových dlouhých vlasů. Že prý vypadá jako holčička.
O’Brien: To sice možná vypadal, jenže zároveň byl jedním z nejlepších hráčů NHL. A to je hlavní.
Bomersback: Za ty roky se vztah Kanady k Evropě hodně změnil. Ovečkin teď střílí padesát gólů za sezonu. Páni, jak by ho pak někdo mohl jako hokejistu přehlížet.
Pamatujete, kdy Gretzky o hokeji řekl: Teď už to není jen naše hra?
Bomersback: Kdy? Po Naganu.
O’Brien: Myslíte asi ten turnaj, jak ho vyhráli Češi. (smích)
Ano. Prý změnil kanadský hokej, protože se začal učit od evropského.
O’Brien: Možná. Jenže když přijedete z Kanady do Evropy, pořád vidíte obrovský rozdíl. Úroveň je podobná, ale za oceánem se stále hraje mnohem víc do těla. Souvisí to pochopitelně i s vaším širším ledem.
Dělá vám problém?
Scofield: Zvykli jsem si rychle. Mně to takhle vyhovuje. Nepatřím k žádným obrům, takže mi srážky u mantinelu tolik nechybí.
O’Brien: Pro obránce je těžší hrát na větším hřišti. Víc se nabruslíte. Ale já jsem před dvěma roky hrával ve Finsku, takže jsem dobře věděl, do čeho jdu. Evropa pro mě není neznámá. I s pár Čechy jsem už v kariéře hrával, kdysi třeba s Hemským.
Z něho se stala hvězda NHL, vy jste si v ní zahrál jen pět zápasů. Proč?
O’Brien: Osud. Ale pořád platí, že si na NHL trochu myslím.
Je do ní z extraligy blíž než z nižších zámořských soutěží?
Bomersback: Řekl bych, že ano.
Scofield: Ovšem když se vámněkde daří, nezůstane to bez povšimnutí.
Vždycky se někdo odněkud dobře dívá. (úsměv) Bylo by fajn, kdyby ten správný člověk seděl během sezony na tribuně v Plzni.
Jak byste srovnali trénink v Česku a v Kanadě?
Bomersback: V Česku je to možná intenzivnější.
O’Brien: Vidíš a já myslím, že je to přesně naopak. Asi záleží na tom, kdo vás zrovna koučuje. V Kanadě jsou tréninky o něco kratší.
Zmínili jste koučování. Jak se vám tedy zamlouvá trenér Jelínek?
O’Brien: Prý napsal několik knih o mentální síle. Ale nečetl jsem je, takže nemůžu posuzovat.
Bomersback: Stejně jsou v češtině, tak bys toho moc nepřelouskal.
Zatím to není na velké čtení?
Scofield: Něco málo jsme pochytili. Na zdraví, pivo, tíky...
Tíky?
O’Brien: Myslel "díky". (úsměv)
Užijete tahle slova? Třeba když ve volném času vyrazíte po Plzni?
Bomersback: Moc volného času nemáme. Když už, jdeme třeba nakupovat do shopping centra.
O’Brien: Dneska jsme slyšeli, že je v Plzni pivní festival. Jindy by mě docela lákalo zjistit, o co jde, ale teď rozhodně ne. Sezona se už blíží, na mejdany není ten správný čas.
Scofield: Ve volném času hrajeme spíš hry na playstationu. V tom je nejlepší Dougie. Bezkonkurenčně! Nebo koukáme na sport v televizi.
Třeba na fotbal Slovensko – Česko?
O’Brien: Evropský fotbal? No, to zrovna ne. To skoro vždycky skončí 0:0. (úsměv)
Scofield: Spíš si dáme baseball na ESPN. Já ho jako kluk dost hrával. Teprve v patnácti jsem si vybral mezi ním a hokejem. Někdy si říkám: Co by se asi tak stalo, kdybych si tenkrát vybral baseball? Jenže v profesionální MLB je jen deset Kanaďanů. Těžko bych byl tím jedenáctým.
