Nolan před třemi lety na olympiádě v ruském Soči opět ukázal svůj trenérský um. Kurážnou bitvou s pozdějším vítězem zlatých medailí zase potvrdil, že umí ze svých, mnohdy podceňovaných, svěřenců vydolovat maximum.
Je urputný a nezdolný. Nolanův charakter maskují oblé rysy jeho obličeje, „rudé tváře“ původního obyvatele Severní Ameriky.
Nepřijímá kompromisy, má svou hrdost. Kdysi hrával v NHL, pro slavnou soutěž navíc vycepoval i své syny. Starší Brandon krátce nastupoval za Carolinu, mladší Nolan už stihl vyhrát s Los Angeles dva Stanley Cupy.
Hráče umí neústupný kouč výborně namotivovat, vybičovat ke kvalitním výkonům. Poprvé to na velké scéně ukázal před dvaceti lety. V roce 1997 pózoval vedle ceny pro nejlepšího kouče NHL, s Buffalem tehdy v základní části válel.
Neshody s Haškem a příliš vysoké nároky
Jenže bývalý bitkař si dlouhodobě nerozuměl s Dominikem Haškem, který si o něm myslel, že hokeji nerozumí, navíc se mu nelíbily příliš lehké tréninky, mizerná organizace hry i špatná životospráva spoluhráčů, jíž Nolan pouze přihlížel.
Hašek dokonce zastával názor, že Nolan donášel novinářům důvěrné informace z kabiny. Český gólman následně prohlásil: „Bude lepší, když Ted z Buffala odejde. Může nám to jedině prospět.“
Jenže Buffalo s Nolanem počítalo. Připravilo mu smlouvu. Kontrakt se ovšem zdál náročnému trenérovi příliš nízký, urazil ho. Cenil si svých služeb podstatně výše. Další nabídka už nepřišla. A tak se obě strany rozešly.
Pohádka o prvním indiánském trenérovi v NHL, navíc obrovském dříči, který se na rozdíl od svých mnohých příbuzných neutopil v alkoholové závislosti, na čas skončila.
Z Long Islandu až k Niagarským vodopádům
Nolan se později do slavné soutěže vrátil, vedl NY Islanders a nakonec se na dva roky postavil opět i na buffalskou střídačku. To už sbíral reprezentační zkušenosti s Lotyšskem.
V roce 2014 pak málem šokoval svou rodnou Kanadu na OH. U Lotyšů vydržel ještě do mistrovství světa v běloruskému Minsku, pak už se věnoval jen svému osudovému klubu od Niagarských vodopádů. Ani tentokrát vše nedopadlo zrovna dobře, předloni v květnu dostal od Buffala vyhazov.
Na další výzvu kývl až nyní, Polsku. V žebříčku IIHF 20. národnímu mužstvu.
„Sázíme na kanadskou školu. Tato země je v poslední době v hokeji nejlepší na světě a my jsme nadšení, že jsme získali tak skvělého kouče,“ těší Dawida Chwalku, šéfa Polského hokejového svazu.
Nyní devětapadesátiletý trenér ho zaujal i při lotyšské štaci. „Zná díky tomu evropský hokej. Očekáváme, že nám pomůžek lepším výsledkům, než jakých jsme dosud dosahovali,“ tvrdí Chwalka.
Bude se moci za svou volbu pochválit?
