K reprezentaci se před mistrovstvím světa přidal po finále ligy právě kvůli jedinému přátelskému utkání proti Rusku. 58 sekund po začátku druhé třetiny pro něj skončilo. A ním i velké naděje. "Být na mistrovství, to by byla šance ukázat se skautům. Možná poslední, abych mohl být draftovaný do NHL. Už je mi sedmadvacet."
Tesařík měl nárok na noc plnou neveselých myšlenek. Ale nad strastmi v srdci zvítězila prostá bolest ve zraněné noze. Vzal prášky na uklidnění, přikládal na zraněné místo led. "Večer se to rozleželo a oteklo. Hlavně jsem myslel na to, aby to nebolelo."
V pondělí ráno si trošku přispal. Vzbudil ho Pavel Zubíček, kamarád z obrany. Těžko by hledal spřízněnější duši. Zubíček v play off dostal pukem zblízka do obličeje. Ví, co je fyzická bolest. "Jen chvíli jsme si povídali," vyprávěl Tesařík. "Bavili jsme se o tom, jakou mám smůlu."
Čeká ho měsíc bez tréninku. Ale zůstává mu dost času, aby byl v září na začátku sezony zase v plné síle. A to chce. "Žádná hořkost. Mám hokej rád. Normálně se uzdravím a půjdu do toho znova. Budu muset být tak dobrý, aby se mi to povedlo třeba příští rok."
