Někteří jeho spoluhráči z juniorského národního týmu se během koronavirové pauzy na led skoro nedostali, zatímco on trávil s bruslemi na nohou prakticky každou volnou chvilku. Jeho otec totiž vede v Telči hokejovou akademii Hockey Talent Center, kam se za přípravou pravidelně vrací i spousta hokejových profesionálů.
„Určitě jsem měl v tomhle směru oproti dalším klukům výhodu,“ hlásil zanedlouho devatenáctiletý talent českého hokeje, který v posledních dvou sezonách oblékal v zámořské OHL dres týmu Sault Ste. Marie Greyhounds. „A jsem rád, že všechny tři zápasy se Slováky nám vyšly,“ radoval se Pytlík z výher 6:2, 4:0 a 3:1.
Bodoval jste v každém ze tří utkání. Které vám pocitově vyšlo nejlépe?
Myslím, že hned to první, i když jsem byl na začátku dost nervózní. Nevěděl jsem, co od toho po tak dlouhé pauze očekávat. Ale vyšlo to dobře. A pak už jsem si další dva zápasy užíval.
V juniorské kategorii není nikdy kádr dlouho stejný, hráči se v něm často mění. Jaký byl právě tenhle?
Musím říct, že jsme měli úplně super partu, nikdo nebyl bokem. Opravdu paráda.
Jaromír PytlíkČeský juniorský reprezentant se narodil 25. září 2001 v Dačicích. K hokeji ho přivedl otec Jaromír Pytlík starší, který vede akademii Hockey Talent Center Telč se zaměřením na talentované hráče ve věku 14–18 let. V letním programu pak připravuje profesionály. Jaromír Pytlík mladší hrával v dorosteneckém věku za Žďár nad Sázavou, odkud následně přešel do extraligových Vítkovic. Svůj premiérový zápas za jejich A-tým zaznamenal v 16 letech, stal se pátým nejmladším střelcem v historii extraligy. Prošel všemi mládežnickými reprezentacemi a před dvěma lety zamířil do zámořské OHL, kde obléká barvy týmu Soo Greyhounds. |
Předpokládám, že váš otec se byl na všech zápasech podívat. Líbily se mu?No právě, že nebyl, protože rodiče měli tentokrát zakázaný vstup na stadion kvůli koronaviru. Ale díval se na přenos na internetu, i když se mu to prý pořád sekalo.
Pochválil vás za dva góly a tři asistence?
On mě moc rád nechválí, ale musím říct, že teď jo, takže jsem byl rád. (usmívá se)
A co reprezentační kouč Karel Mlejnek, ten také chválil?
Jo, říkal nám, že to bylo dobrý, ale že rozhodně nesmíme usnout na vavřínech. Abychom uspěli i proti lepším týmům. Že je pořád co zlepšovat a na čem pracovat.
Kvůli pozitivním testům na covid19 u vašich tří spoluhráčů se teď na led nějakou dobu nedostanete, ale předtím jste si ho v Telči užíval vrchovatě...
To jo, navíc s takovýma super klukama, jako jsou bratři Zohornové nebo Neči (Martin Nečas – pozn. red.). V tomhle mám fakt výhodu.
Jenže nikdo zatím neví, jaká sezona, na kterou se chystáte, vlastně bude. Koronavirus straší po celém světě...
Co nám říkali, tak OHL by měla začít o nějaké dva týdny později než normálně. To znamená zřejmě na konci října.
Takže už víte, kdy znovu poletíte do zámoří?
Vím, že v té době bude taky draft, takže já si počkám a oni pak řeknou, kde bych měl hrát. Nikam nechvátám. Každopádně je divný, že zatím nevím, kdy poletím.
 |
Existuje i možnost, že byste zůstal celou sezonu doma v Česku?
Spíš bych chtěl někam do zahraničí. Už taky proto, abych se ještě víc naučil anglicky.
Teď jste na tom v tomhle směru jak?
Když jsem za moře přišel, tak jsem uměl akorát: ahoj, jak se máte, já jsem Jaromír, takže ze mě měli ostatní kluci trochu srandu. (směje se) Ale jak jsem pak s nimi byl v kabině a poslouchal je, tak už je to docela v klidu.
K hokeji vás přivedl otec, který nad vaší kariérou hodně bdí. Jaké to bylo, fungovat najednou bez jeho dohledu?
Už jsem si to vyzkoušel, když jsem přišel do Vítkovic. Byl to můj první rok, kdy jsem bydlel sám a musel se starat sám o sebe. Tehdy to pro mě bylo docela těžký. Ale když jsem pak odcházel do Kanady, tak už jsem si volnost spíš užíval.
No nevím, jestli by zrovna tohle chtěl slyšet...
(směje se) Dává mi vždycky dost do těla, takže jsem byl rád, že se budu moct víc nadechnout a užít si klidu.
Aspoň do doby, než zavolá? Mimochodem, jak často jste spolu během sezony v kontaktu?
Voláme si po každém zápase, jak to šlo, co bych mohl vylepšit...
Opravdu sleduje každé utkání?
Nejen on, ale celá rodina. Vstávají kvůli tomu ve dvě ráno.
Během pár let jste přeskočil ze Žďáru nad Sázavou přes Vítkovice až do Kanady. Nebylo to občas na venkovského kluka až příliš velké sousto?
To víte, že jo. Bydlím na vesnici, kde je nějakých dvě stě lidí, takže když jsem pak přišel do Ostravy, koukal jsem s otevřenou pusou. Musel jsem se naučit spoustu věcí, například jezdit tramvají.
Kolikrát jste přejel?
Vždycky jsem dojel na konečnou a pak zase zpátky. (směje se)
Vraťme se k sezoně, která vás čeká. Co si od ní slibujete?
Asi bych si přál, pokud půjdu zase do juniorské OHL, abych byl lídrem týmu, sbíral body a hrál co nejlépe. Ale třeba si zahraju i AHL.
Jaké je vlastně Sault Ste. Marie, kde jste hrál loni?
Taky taková polovesnice. Lidí sice dost, ale všechno je hrozně roztáhlé. A moc se tam toho dělat nedá. Ale s klukama jsme vždycky něco vymysleli.
Například?
Chodili jsme bobovat. Jezdili jsme z kopce dolů jako děti a hrozně nás to bavilo. Těším se, že si to letos zopakujeme. Výhodou je, že sněhu tam mají pořád dost.
Grilování vyměnil za karanténu Sotva se na začátku týdne vrátil z přípravného trojzápasu české juniorské reprezentace se Slovenskem, už přemýšlel, jak si co nejlépe zorganizovat čas. „Dám si dva dny volna. Brácha má narozeniny, takže mu chystáme oslavu. Budeme grilovat,“ těšil se hokejový útočník Jaromír Pytlík. „Pak si dám ve čtvrtek lehkou suchou přípravu a další den už zase půjdu na led. Mám to nabitý,“ dodal s úsměvem. Nakonec však bude mít víc volna, než si dokázal představit. Třem z jeho spoluhráčů z národního týmu totiž vyšel pozitivní test na covid-19. „Nebudeme jmenovat, o koho přesně se jedná, ale neprodleně jsme informovali všechny hráče a členy realizačního týmu, stejně tak jejich kluby a také rozhodčí a slovenskou stranu. S tím, že další postup bude standardní podle obecně platných nařízení,“ oznámil mluvčí českého hokejového svazu Zdeněk Zikmund. Což pro Pytlíka a spol. znamená, že půjdou rovněž na testy a samozřejmě i do preventivní karantény. „Jo, asi budu muset být doma,“ povzdechl si osmnáctiletý rodák z Dačic, který byl zvyklý chodit skoro denně trénovat na zimní stadion v Telči. „Je to komplikace. Nemůžete ven, na led, nic... Nevím, co bude,“ smutnil Pytlík. Přitom on sám žádné omezení nemá, naopak se cítí výborně. „Opravdu nic mi není. A prý ani klukům, kterým ten test vyšel pozitivně,“ krčil rameny. To, zda se bude muset skutečně rozloučit s trénováním na obvyklých čtrnáct dnů, zatím netuší, každopádně oslava bratrových narozenin se zrušila. „Měli příjít i babička s dědou, tak jsme jim volali, aby nechodili. Kdybych byl náhodou taky pozitivní, abych je třeba nenakazil,“ vysvětloval Pytlík. |
