"Napsal mi na Twitter, že naše prohra byla karma. Že jsem si o ni tím nájezdem koledoval. Musel jsem se smát," říká útočník v rozhovoru pro MF DNES. (Zmíněný tweet na oficiální Hertlův profil však zřejmě nepsal přímo kanadský komentátor. Uživatel totiž vystupuje pod jménem Don Cherry Parody - pozn. red.)
Udělal byste ji tedy znovu?
Klidně desetkrát! Zesměšňování by bylo, kdybych přijel k jejich střídačce a začal na ně pokřikovat. Ale tohle? Však se v tom pitval jenom ten Cherry, který celkově nemá Evropany rád. Když se podíváte, kdo dává hezké nájezdy, tak jsou to Evropani jako Forsberg či Dacjuk. A on jim jako Kanaďan nadává. Tím si vydobyl svou pověst.
Cherry vs. Hertl |
Setkali jste se někdy?
Ne. A ani bych nechtěl! Kdybych v Kanadě proti němu něco řekl, tak by mě asi ubodali, ale já fakt nemám chuť se s ním setkat. Kluci v týmu se na něj dívají, přitom o hráčích říká nesmysly. Takže když je v televizi, já odcházím. Ani ty jeho oblečky nemusím vidět.
Jsou vážně Kanaďani na Evropany vysazení?
Chtějí ukázat, že je hokej jejich sport, že ho vymysleli. Chtějí vás uzemnit, ale není to tak, že by obecně neměli rádi Evropany.
Což asi dokazují i ostatní zámořští novináři, kteří si vás oblíbili.
Jsou v pohodě. Jen pár lidí mi něco řeklo, když se Cherry ozval. Ale i Biron v televizi přiznal, že to byla hezká klička a udělal jsem ji dobře.
Ukončil jste mu kariéru?
Snad ne, i když si všichni ze mě dělají legraci, že ano.
Jaká je s odstupem tři čtvrtě roku vzpomínka na čtyřgólový večer?
Že na něj nikdy nezapomenu. Bylo to něco neskutečného, protože už nevím, jestli dám v NHL ještě někdy čtyři góly. Navíc ve čtvrtém zápase v lize! Přepadla mě tehdy nepopsatelná euforie. Užil jsem si to ve velkém stylu a taky vím, že můj táta tomu videu s góly udělal na YouTube snad 200 tisíc kliků. Naučil se s tím zacházet a pouští si to pořád dokola.
Co vy?
I já si to druhý den pustil, protože jsem nevěděl, jak jsem ten nájezd dal. Vůbec jsem tomu nevěřil, i když na tréninku jsem to pořád zkoušel.
V Česku se řešilo, jestli jste to odkoukal od Otakara Vejvody, či Roberta Kysely.
Už jako kluci jsme říkali, že jdeme udělat kyselovku. A říkám tomu tak dodnes.
Třeba příští generace tomu bude říkat hertlovka.
To snad ne. Je to prostě kyselovka.
Povedla se vám v zápase už někdy předtím?
Já ji chtěl udělat v extralize, ale bál jsem se pana Růžičky, že by mi vynadal. No a vidíte - nakonec jsem si ji střihl v NHL, což je docela vtipné. Jenže ten večer jsem byl po předchozím hattricku v absolutní euforii.
Dají se vůbec při nájezdech vymyslet ještě nějaké nové kejkle?
Těžko. Dacjuk zkouší takové lobíky a možná je možné se před gólmanem nějak otočit, rozhodit ho.
Mluvíme o příjemných věcech, ale pak vás v NHL zastavilo zranění a vy jste přišel o olympiádu.
První tři dny mi bylo hodně mizerně, bylo mi do breku, ale naštěstí jsem to zvládl. A po chvíli jsem si z toho začal dělat legraci. Kdybych si s tím lámal hlavu, tak bych se utrápil.
Teď jste však znovu v reprezentaci. Klub vám nedělal problémy?
Kdybych chtěl, asi bych za vedením zašel osobně. Já totiž chci vždycky reprezentovat a jsem hrdý, když v něčem zazáříme. Třeba když jsme se teď na olympiádě stali biatlonovou velmocí. Pro mě je čest, když můžu hrát za národní
tým, a vždycky chci, abychom tu naši republiku proslavili. Líbí se mi, když svět kouká, co dokážeme.
Takže ani agent by vás nezastavil, jako tomu bylo u některých českých hráčů?
Ne. Chtěl jsem na šampionát jet a zahrát si. Navíc v play-off už jsem byl fit a mnoho toho neodehrál, tak proč bych tu měl chybět?
Umíte si představit, že byste po kariéře zůstal v Americe? Zvlášť když bydlíte v Kalifornii?
Všichni mi říkají, že si to určitě rozmyslím. Ale já bych se vrátil do Česka, chybělo by mi tam naše jídlo. Já se těším, až bude po mistrovství světa a já si zajdu na svíčkovou. Ovšem pořád jsem mladý, takže nevím, co bude za pár let. Budu rád, když budu co nejdéle v NHL. Je mi jedno kde, ale nejraději bych zůstal právě v Kalifornii, protože je to skvělé místo.
