Vůdce Hertl jde po roce do akce. Už vím, že se nemám hroutit, říká

Tomáš Hertl načne za týden už osmou sezonu v NHL. Nebude pro něj jednoduchá, 27letý český hokejista se vrací po operaci kolene, téměř celém roce bez hokeje a s vysokými očekáváními od vedení klubu San Jose Sharks, které po něm žádá ještě větší vůdčí roli. „Chtějí, ať víc mluvím, přijde mi, že to dělám dost i normálně, ale snažím se ještě víc,“ říká s úsměvem.

Hertl se spojil s českými novináři prostřednictvím online rozhovoru z Arizony, kde jeho tým podstupuje přípravný kemp.

Tomáši, na podzim se vám narodil syn Tobias, teď musíte být na přípravném kempu v Arizoně, jak to všechno zvládáte?
Tím, že jsme nehráli, jsem si mohl rodinu pěkně užít, se vším manželce pomáhat. Když jsme se ale dozvěděli, že musíme s týmem do Arizony, domluvili jsme se, že poletí z USA domů, aby nebyla sama. Ani rodiče teď do Ameriky nemůžou, tak letěla hodně kvůli nim. Kdybychom čekali, rodiče uvidí syna až za několik měsíců.

Jak probíhaly Vánoce, hlídal jste se?
Trochu jo, babička napekla, naštěstí relativně málo. To jsem si říkal, že cukroví mohlo být víc, ale aspoň jsem se nepřejídal. Taky to už nebylo jako dřív, abych 24. prosince celý den proležel u televize, jste šťastný, když s malým dokoukáte jeden film, protože každou chvíli něco potřebuje. Ale bylo super užít si takhle Vánoce ve třech, i když to bylo zároveň loučení, protože jsem pak letěl sem.

Do Arizony, kde jste sám.
Není to jednoduché. Zvykl jsem si, že syna vídám každý den, je mu něco přes dva měsíce, začíná se smát, dělá zvuky. Manželka mi alespoň posílá fotky a voláme si. To je tak jediné, na co můžu koukat, jinak tu úplně zábava není, jsme zavření na hotelu, na led přecházíme bez bruslí a s maskami a každý den chodíme na testy.

Co říkáte na velké změny, které NHL v sezoně potkají? Nové divize, jen 56 zápasů...
Není to úplně špatné, spoustě klukům se to líbí, budeme hrát s některými týmy i osmkrát, zmírní se cestování, to by mohlo zůstat i do budoucna. Vedle Vegas se utvoří velká rivalita třeba s Coloradem a St. Louis. V prvním zápase někdo někoho srazí a v tom příštím se budete chtít pomstít. Zápasy by mohly bavit!

Bob Boughner: O Tommym se nedá říct jediné špatné slovo

Rozhovor trenéra San Jose Sharks pro MF DNES

Trenér Bob Boughner v rozhovoru pro MF DNES popsal, že od vás čeká vůdčí roli, že máte víc mluvit.
Když nejsou v kabině Jumbo Thornton a Pavelski, chce to po mně ještě víc, než jsem to doteď dělal. Abych víc promlouval v kabině, tak se to snažím dodržovat, ale přijde mi, že i normálně mluvím dost. (smích)

Jak se s tím sžíváte?
Očekává se to ode mě, tak musím být připravený, snažil jsem se co nejvíc pochytit od kluků z dřívějška. V týdnu jsem dokonce telefonoval s Joem Pavelskim, říkal, že i když mu je 36, taky se pořád učí. 

Pavelski po dlouhých letech loni opustil San Jose a zamířil do Dallasu, přesto zůstáváte v kontaktu?
Ano! Když tu ještě hrál, byl jsem i na osmých narozeninách jeho syna, chodili jsme na baseballové zápasy, dali si pivko... Je smutné, že si uděláš kamarády, poznáš celou rodinu a pak je nevídáš. Tak jsme teď pokecali. Pamatuju si - asi na třetí sezonu - nemohl jsem dát gól, on za mnou přišel, když mě k němu trenéři postavili do útoku a krátce mi řekl: Hele, dovednosti máš, hraj v klidu, užijeme si to. V prvním zápase jsem nasbíral tři body a od té doby jsem dal snad dvacet gólů za třicet zápasů. A došli jsme do finále. Už vím, že když nedám gól, nemám se hroutit. Přijde to.

Měl jste v minulé sezoně problémy se zdravím, jste už v pořádku?
Naštěstí byl čas to doléčit. Dal jsem dohromady loket i koleno a nic mě nebolí. Nemůžu se dočkat, až naskočím do zápasu, vždyť to bude skoro po roce. Už v prosinci jsem si říkal, že to přece není možný, že potřebuju zápas.

Jak je na tom spoluhráč z obrany Radim Šimek, měl si na kempu poranit koleno.
Měl něco malého, dostal jen den volna. Nevím, jak to má přesně s doktory, ale sezonu by měl normálně začít. Snad to pro něj nebude mít žádné následky. Neměl to jednoduché, dva měsíce jsme se pravidelně potkávali v San Jose, byl na nějakých operacích, tak doufám, že bude moct bez bolesti hrát. Vím, jak to s kolenem bývá.

Sezona bude i s ohledem na možná zranění pořádně našlapaná, viďte?
A my máme nejvíc „back-to-back“ zápasů, dvanáct (anglický výraz pro dva zápasy ve dvou dnech). Moc nerozumím, proč k tomu máme dvakrát pět dní volno. Řekl bych, že se nebude tak intenzivně trénovat, udělá se to hodně dobrovolně, někomu vyhovuje víc volna, obránce Brent Burns je ale třeba rád, když může udělat na ledě něco navíc.

Z Pittsburghu se k vám vrátil Patrick Marleau, co on pro vás znamená?
Chybí mu 45 zápasů, aby překonal rekord Gordieho Howea v počtu odehraných zápasů v NHL. Chci být u toho na ledě! (Howeův rekord je 1 767 utkání, na Jágra ztrácí Marleau deset utkání). On je ohromně skromný, kdybyste ho neznali, ani do něj neřeknete, že nastřílel v NHL přes 500 gólů. Dře a udržuje se, za osm let, co jsem v San Jose, se snad jeho rychlost nezměnila. Když děláme dřepy nebo zvedáme činky, nikdo ho nepřekoná. V 41 letech! Hokeji se neskutečně oddal.

A kdybyste měl zhodnotit sílu vašeho týmu?
Média nám moc nevěří, že se dostaneme do play off, ale podle mě můžeme dojít daleko. Když se dáme dohromady a nikdo nebude koukat na body. To byl v minulé sezoně trochu problém. Individuálním statistikám se věnovalo moc pozornosti, to takhle nejde. Doufám, že si to všichni uvědomili, měli jsme o tom hodně porad. 

A kdo by mohl být vaším největším konkurentem na cestě za Stanley Cupem?
Těžká otázka, na Západě určitě Colorado a Vegas, na Východě zase Boston, i když ten přišel o dva obránce, základní kameny (Torey Krug, Zdeno Chára). Znova to může být klidně Tampa, sice jim chybí Kučerov (zranění), ale vrátil se jim kapitán Stamkos.