V sobotu se Hertl vrátil z Ameriky a mezi návštěvami příbuzných už začal s tréninkem. Chystá se na zvlášť důležitý ročník NHL, v němž se chce předvést v dokonalé formě. „V posledních letech jsem hrával dlouho play-off nebo mistrovství světa, na přípravu nebylo tolik času, tentokrát bych delšího volna rád využil,“ řekl.
Kdy a jak jste si vlastně přivodil zranění nohy, se kterým jste dokončoval sérii s Edmontonem v play-off?
Před koncem základní části jsem se v zápase právě proti Edmontonu snažil zblokovat Klefbomovu střelu. Bohužel to bylo k ničemu, protože McDavid vzápětí stejně dal gól. Rentgen nic neukázal, vynechal jsem poslední utkání, abych byl co nejvíc fit na play-off.
Potíže jste musel tajit a stejně šel do boje s Oilers, že?
Nechtěl jsem to moc řešit, protože ve Stanley Cupu se hraje s jakoukoliv újmou. Každý z hráčů něco má. Dali mi nějaké injekce a prášky proti bolesti, která moc neustupovala. Hrál jsem relativně dobře. Po vypadnutí v prvním kole jsem šel na magnetickou rezonanci, aby se zjistilo, co se mi opravdu stalo. Doktor mi řekl, že mám něco naprasklého v kotníku, že potřebuju odpočinek. Žádný běh nebo skoky. Neposlal mě na operaci, ale musel jsem se nějakou chvíli šetřit a nechat to zahojit.
Jak výrazně vás zranění omezovalo v play-off?
Ono se říká, že se s bolestí kolikrát hraje líp. Že se přes ni dostanete a hrajete líp, než když jste fit. Cítil jsem ji na začátku zápasu, ale při hře na ni myslet nemůžete. Prášky a injekce zabíraly. Ale jak se mače natahovaly, brusle byla mokrá a noha se v ní hýbala, nebylo to úplně příjemné. Nebo když jsem se zasekl a kotník se otočil... V play-off jsem se přesto cítil dobře.
Celé vaše mužstvo bylo dost zbité, že?
No, docela jo. Ani nechápu, jak vůbec mohl hrát Joe Thornton. Měl potrhané vazy v koleni, nemohl sejít schody. Jak říkají borci ze staré školy, play-off se hraje přes všechno. Marleau měl zlomený palec, Couture rozbitou pusu, musel si na přilbu nechat namontovat košík. Hodně našich tahounů trápilo zranění.
Kdyby vás tenkrát nesestřelila Klefbomova pumelice, byl byste teď v Paříži na šampionátu?
S kotníkem byla hlavní potíž. Generální manažer mi nakázal, abych se dal do kupy. Nemělo by cenu, abych se s prasklou kostí někde trápil. Každopádně se budu snažit dostat do ideální kondice, protože jsem v sezoně prodělal další operaci kolena. Chci využít delší léto na to, abych všechno zpevnil. Snad se mi to napotřetí všechno povede a tyhle trable se mi budou vyhýbat.
Máte plán, jak tělo opevnit proti úrazům?
Přemýšlím o tom. Hodně jsem to probíral s odborníky. Ale už nějakou dobu dělám předepsané cviky, rozcvičku se speciálními gumami, starám se o sebe, abych byl připravený. Nevím, co bych ještě měl změnit. Možná mi loni zbyla moc krátká pauza. Teď je času víc, musím ho využít.
Na podzim jste podstoupil operaci kolena. Jak byla závažná?
Vlastně jsem na ni nemusel jít, ale bylo to už třetí zranění téhož kloubu, takže jsme se domluvili s doktorem a generálním manažerem, že si do něj nechám dát takový tejp, aby byl pevnější v soubojích. Doufám, že to pomůže.
Cpete se do skrumáží, často se srážíte... Při vašem stylu dostává tělo zabrat, že?
Tak to je. V hokeji se nemůžete šetřit. Ale kolikrát mám smůlu. Poslední dva hity, po kterých se mi pochroumalo koleno, byly úplně nevinné. Po spoustě velkých srážek se zvednu a jedu dál. Ale posledně jsem měl fakt pech. Následně jsem totiž dostal do kolena zánět. Po čtrnácti dnech tréninku jsem zase musel přestat. Chvíli jsem si poležel v nemocnici. V ruce jsem měl kanylu, přítelkyně mi do ní musela píchat nějakou léčivou látku. Nemohl jsem mít normální zranění. Doufám, že už toho bylo dost a že se budu moct soustředit jenom na hokej.
Říkáte si někdy, že na svůj věk máte až příliš dlouhý chorobopis?
Jo, určitě. Ale nejsem v tom sám. Stamkos z Tampy má obrovskou smůlu. Náš Couture si taky leccos vytrpěl. Snažím se na to nemyslet. Když se něco stane, stane se. Jsou horší věci.
Jak vedení Sharks po loňské pouti do finále hodnotilo vypadnutí v prvním kole?
Určitě jsme ho brali jako zklamání. Závěr základní části se nám nepovedl, ale cíle jsme si dávali nejvyšší jako loni. Na Edmonton jsme určitě měli. Ve vítězných zápasech jsme je suverénně přehráli. V těch zbylých jsme se spíš porazili sami. Dostali jsme dva góly v našich přesilovkách.
Co vám osobně řekli nadřízení u výstupního pohovoru?
Hlavně abych byl zdravý. Abych se připravil. Trenér DeBoer uznával, že jsem to neměl jednoduché. Že jsem po zranění postupně doháněl fyzičku, kterou hodně nabírám právě v zápasech. Pak mě začal využívat jako centra do všech situací - na přesilovky i do oslabení. V play-off mi říkal, že mě potřebuje ještě o něco lepšího ve všech činnostech. Aby mě mohl poslat na rozhodující chvíle, na klíčové buly. Abych dokázal zastoupit Thorntona, který třeba taky nebude hrát věčně jako Jágr. Aby se mnou mohl počítat jako s druhým centrem za Couturem. Na to se chci pořádně připravit. Abych hrál vyrovnaně, abych nestřídal dobré a horší zápasy. Bude to výzva.
Lichotí vám, že s vámi Sharks počítají do tak důležité role?
Je to fajn, ale zároveň nechci zklamat. Když jsem si jako křídlo protáhl střídání, tak jsem si pak dvě minuty odpočíval. Nechodil jsem na oslabení. Křídlo hlavně útočí a střílí. Centr je mnohem náročnější post, pracujete ve všech třetinách, tvořit hru i bránit. Na všechno musíte najít sílu, která mi někdy na útočení už scházela.
V minulosti jste zvažoval konzultace s psychologem. Oslovíte někoho? Jak vůbec posilujete mysl?
Stane se, že vám tam góly nepadají, to zažije každý hráč. Ale nesmíte se v té smůle rýpat. Opakuju si: „Cokoliv zkazíš, hned zapomeň.“ Žádná chyba mě nesmí položit. Naopak se musím uvolnit a nakopnout, abych se příště už trefil. Pomáhá mi taky jeden rituál.
Jaký? Povídejte!
Asi hodinu a půl se před každým zápasem jdu podívat k ledu. Koukám se kolem sebe a přehrávám si v hlavě, co a jak bych pak měl udělat. Jaké situace nastanou při buly a tak.
Čeká vás důležitá sezona, protože vám po ní končí kontrakt. Ten příští vás může zajistit na zbytek života. Je nebezpečné pouštět si něco takového do hlavy?
Nejde na to nemyslet, ale zase se tím nesmím stresovat a trápit se, když budu mít po patnácti zápasech jen pár bodů. Víte, jak to chodí, někdo po mizerném startu v půlce sezony vyletí a začne to tam sázet. Takže je třeba nemyslet na statistiky a držet se svého stylu, i když se třeba nebude moc dařit. Záleží jenom na mně. Když budu hrát dobře, body určitě přijdou a podle toho by mohla vypadat nová smlouva.
Vaše nová role vám navíc umožňuje prospět mužstvu i jinak. Šéfové by mohli ocenit i vaši všestrannost, souhlasíte?
Máte pravdu, že jsem udělal nějaké pokroky. Vzpomínám si ještě na loňské finále Stanley Cupu, kdy mě kouč poslal v oslabení na buly a náš trenér obránců úplně šílel. Během sezony jsem ani nechodil na porady, kde se probírala taktika při přesilovce soupeře. Jenže letos se tým trápil na buly, a tak mě vyzkoušeli. Začalo se mi dařit a rázem se na mě začali spoléhat. Dokonce jsem si zkusil i oslabení tří proti pěti, což jsem snad nikdy nikde nehrál.
Pilujete nějak zvlášť vhazování?
Chodí s námi na led bývalý hráč Mike Ricci, který na něj býval specialistou. Sharks se v tomhle ročníku na buly nedařilo, spadli jsme z TOP 5 až ke dvacátému místu. Já při něm chci puk urvat. Občas spadnu. Nejsem technický typ jako Crosby nebo McDavid. Jdu do toho silou.
Jak se vám vydařila dovolená s přítelkyní Anetou na Havaji?
Loni jsem o ni přišel, tentokrát jsem si ji užil. Prozkoumali jsme ostrov Maui. Počasí vyšlo parádně. Miluju slanou vodu, pomohla mi vyléčit pár šrámů.
Snil jste o tom, že si v San Jose pořídíte domek. Už jste si nějaký našel?
Ne, v Kalifornii, zvlášť v Silicon Valley jsou nemovitosti strašně drahé. Kdybych dostal dlouhodobou smlouvu, rád bych si baráček koupil. Jsem nejradši na své zahradě, kde si můžu něco ugrilovat. Zatím jsme si pořídili pozemek tady v Praze. Uvidíme, co s ním provedeme. Zatím objíždíme příbuzné a hlavně se musím co nejlíp připravit na sezonu.
Co všechno chcete o prázdninách doma stihnout?
Možná s Anetou ještě něco naplánujeme, třeba na víkend. Čeká mě taky akce Red Bull Urban Buly, turnaj v pouličních zápasech tři na tři, jen s hokejkou a míčkem. Hraje se kvalifikace ve čtyřech městech, finále bude v Praze. Proti vítězům nastoupí můj mančaft. Vzal jsem do něj bráchu, snažila se hlásit i přítelkyně, ale rovnou jsem jí řekl, ať jde hrát s někým jiným. (směje se) Chystám se taky zase jezdit na kole. Mrázič (brankář Petr Mrázek) se sem přestěhoval a snaží se být Pražákem, takže se určitě potkám i s ním.
Bude vám čtyřiadvacet, při play off už vám docela bujně rostou vousy. Nezabýváte se tématy jako ženitba nebo děti?
Tohle ještě neřeším. Akorát se chystám na svatbu kamaráda Dominika Furcha. S přítelkyní jsme šťastní, všechno nám klape, nehádáme se, ona se o mě hezky stará a nemáme žádné problémy. Ale já před sebou mám jeden z nejdůležitějších roků v kariéře, takže se na něj chci pořádně připravit.
