Odchody slovenských hráčů do země, která na konci února zahájila invazi na Ukrajině, patřily k hojně propíraným tématům především během léta.
„Bohužel je válka, nicméně to je politika, ne sport. Hráči za to nemůžou, proč by na to měli doplácet?“ zastal se v rozhovoru s iDNES.cz svých mladších krajanů bývalý obránce Lubomír Sekeráš.
Proč vadí, že hrajeme v Rusku? Slovenský hokej rozdělují názory na KHL |
Tehdy se k celé záležitosti vyjádřil také Jurčo: „Když tam někdo podepíše, neznamená, že podporuje válku. Každý rozumný člověk je proti ní. Ale hokejisté musí myslet na svoje rodiny, musíme je zabezpečit.“
Reakce sportu na válku na Ukrajině |
„Zkrátka je to naše povolání, jde o osobní věc každého z nás. Já nejsem proti, ale uvidíme, jak to dopadne,“ uvedl bronzový medailista z letošních olympijských her pro Šport.sk.
Situace se pro něj nevyvíjela vůbec dobře. Měsíce ubíhaly, nabídky se nehrnuly.
Přitom Jurčo má za sebou 231 startů v NHL, kde postupně hájil barvy Detroitu, Chicaga, Edmontonu a Vegas. V roce 2019 získal Calder Cup s Charlotte Checkers, farmářským týmem Caroliny.
Loni se i kvůli snu o účasti na turnaji pod pěti kruhy, kde pomohl k zisku cenného kovu gólem a dvěma asistencemi, přesunul zpět do Evropy.
V kazachstánském Barysu Nur-Sultan, který nechybí v KHL od roku 2008, odehrál dvaadvacet zápasů s bilancí třinácti bodů (5+8), ale nabídky nového kontraktu se nedočkal.
V posledních dnech se spekulovalo, že naskočí do akce v dresu Košic, kde s hokejem začínal. Nakonec si plácl s Kunlunem, který aktuálně hraje domácí utkání na moskevském předměstí v Mytišči.
Čínský celek posbíral v pětatřiceti utkáních sedmadvacet bodů, v tabulce Západní konference se drží na osmé pozici. Vše nasvědčuje tomu, že bude pošesté v řadě chybět v play off.
Skupina slovenských hráčů v Rusku se tak opět rozrůstá. Kromě Jurča v KHL působí ještě Adam Húska (Novgorod), Patrik Rybár (Spartak Moskva), Július Hudáček (Barys), Christián Jaroš (Omsk), Michal Čajkovský (Novosibirsk), Adam Liška (Čerepovec) a Michal Krištof (Vladivostok).
Samuel Buček stihl v Nižněkamsku jen šest duelů, poté se rozloučil z výkonnostních důvodů a zamířil do Třince.