„Zranilo se nám pár obránců, trenér za mnou přišel, jestli bych to nechtěl zkusit. Co mi zbývalo,“ uculí se Mertl. „A sestava se tam pořád motala i po vítězných zápasech.“
Po těch slovech ani nemusíte koukat do statistik. Čínský účastník Kontinentální ligy neprošel do play off, šikovnému útočníkovi se na ledě zdaleka nevedlo tak jako při loňské životní sezoně v Plzni.
I proto si při reprezentačních pauzách mohl na otočku zaletět za manželkou a třemi dětmi, které zůstaly v Česku. Sliboval jim, že si v dubnu vyrazí na dovolenou.
Jenže od trenéra Říhy dostal pozvánku na kemp před mistrovstvím světa, ve středu odehráli Češi první přípravný mač proti Rakousku (3:1) a Mertl si zahrál ve třetím útoku se Zdráhalem a Stránským. „Šance na šampionát má každý, ale já si je moc nedávám,“ vykládá Mertl realisticky.
Česko - Rakousko 3:1 |
Ve 33 letech je v současném reprezentačním kádru nejstarší. A jeho štace patří mezi hokejově exotické. Dvě sezony hrál KHL za chorvatský Medveščak. Na domácí zápasy chodil plný zimák, hodně slunce, syn chodil v Záhřebu do školy, prostě pohoda.
I proto, když Mertlovi loni dorazila nabídka z další nehokejové země, neváhal. Mertla nezaskočila odlišná kultura, mnohatisícikilometrové štreky k soupeřům ani vybavení klubu, který z gruntu vznikl teprve před třemi roky. Víc ho překvapilo, že zimák byl ve druhém patře obchodního domu. Zápasy Kunlunu v sedmadvacetimilionové Šanghaji moc netáhly, zpravidla dorazilo několik stovek diváků.
Tomáš Mertl ještě v dresu Plzně
„Bída, žádná hokejová atmosféra. Ani ve městě to nebylo nějak prezentované, lidé k tomu neměli vztah,“ popisuje reprezentant. „Spíš tam frčelo rychlobruslení nebo krasobruslení, které nás v hale nahradilo.“
Se zadáky Vitáskem a Kundrátkem byli prvními našinci, kteří si asijskou destinaci v Kontinentální lize vyzkoušeli. Právě vedle Kundrátka absolvoval říjnový dvouzápasový záskok v obraně. Reprezentační kolega mu radil. „A vlastně jsem si to užil a nebylo to zlé. Jen jsem měl problém s obraty, takže by to na delší dobu nebylo,“ usměje se.
Útočníci Tomáš Mertl (vlevo) a Rudolf Červený přicházejí na sraz hokejové reprezentace.
Hokejoví obojživelníci se občas vyskytují. V třinecké obraně i při play off občas zaskočí útočník Dravecký. Ve Znojmě, kde včera reprezentace hrála, třeba pravidelně střídá posty odchovanec Lattner.
Mertla coby centra posílal finský trenér Tapola i na křídlo. Nejen proto se v 52 duelech trefil extraligový kanonýr jen čtyřikrát (k tomu nabral 10 asistencí).
„Nesázím to jako Kubalík v přesilovkách. Nejsem vyloženě střelec, ale v Česku mi to napadalo kolem předbrankového prostoru. V KHL bylo o dost těžší se prosadit,“ líčí Mertl.
V Číně sbalil kufry, klub navíc avizoval, že kvůli blížící se olympiádě chce v mančaftu víc tamních (nebo naturalizovaných) hráčů. „Uvidíme, co bude,“ prohodí Mertl. Loni mu svědčila souhra s kamarádem Gulašem. „Třeba se stane, že se do Plzně vrátím,“ naznačí.
