Teď vás musí asi hrozně mrzet, že jste semifinále play-off odehráli s nekompletním kádrem, že?
Holt je to sport. Stalo se nám to a teď se tu určitě nebudu na nic vymlouvat. Ale je pravda, že za celou svoji kariéru jsem nezažil, aby v jednom týmu bylo tolik lidí zraněných. Můžeme jen pogratulovat soupeři k baráži.
Vy jste také musel vynechat dvě domácí utkání se Slavií kvůli zranění. Jak se vám potom hrálo?
Nemůžeme se opravdu pořád dokola vymlouvat na to, že byl někdo mimo hru, prostě se to tak stalo. Kluci, co hráli, i mladí hráči fakt bojovali a já jsem hrozně rád, že to viděli i naši fanoušci a dokázali to ocenit.
Bylo hodně těžké nahradit zkušené hráče, jako je Rok Pajič, Lukáš Květoň, Luboš Rob či Michal Švihálek?
Byli to kluci ze základní sestavy. Celou sezonu jsme se spoléhali na přesilové hry, které jsme měli naučené, a prostě se nám teď ke konci úplně rozpadly. Speciální sestavy jsme museli lepit tak, že tam šel, kdo měl ruce a nohy.
Přesto, dát jen jeden gól ve dvou venkovních utkáních je opravdu dost málo.
Chyběl nám důraz a trošku i síla. Těžko se mi teď o tom mluví.
S jakým pocitem jste šli do čtvrtého utkání, když jste prohrávali už 0:3 na zápasy?
Věřit se musí, kdyby se nevěřilo, že se to dá ještě zachránit, tak ani nemusíte chodit na led. Musíte chtít vyhrát a chtěli jsme se rozhodně vrátit domů, ale, bohužel, se to nepovedlo.
Jak jste viděl celou sezonu?
Byly tam skvělé okamžiky i ty horší. Chtěli jsme být maximálně druzí, což se nepovedlo. Konec základní části byl zpackaný, ale série s Přerovem byla pro diváky a vlastně i pro nás parádní.
Takže by se dalo říci, že zase tak úspěšný ročník to nebyl?
Těžko se mi to teď hodnotí. Je to moc čerstvé. Cíle, které jsme si dali, jsme nesplnili. V úterý bychom se měli ještě sejít a pořádně všechno probrat.
