Sedm let se čeká na medaili, kde je problém?
Rozebírá se to horem dolem. Je to těžký. Hokejový svět stoupá a my zatím stagnujeme. Máme dobré hráče, jen jich není tolik jako dřív.
Víte, jak se hraje pod trenérem Milošem Říhou. Bylo jeho angažování správným krokem?
Ale tak jo, proč ne. Uvidí se podle výsledku. Nechci ho hodnotit dopředu. Zažil jsem ho a znám jeho trenérské metody, k národnímu týmu by nešel někdo, kdo hokej neumí. Když vidíte tým, který skládá, tak se letos povede něco většího.
Jenže třeba na centru hrají Dominik Simon a Filip Chytil, kteří v NHL téměř celou dobu nastupovali na křídle...
Vím, vždycky se říkalo a asi pořád říká, že centři dělají lajnu. A když nefungují oni, je to těžké pro celou řadu. Ale oni hráli centry celou kariéru, jen teď chvíli ne, tak by rozdíl neměl být vidět. Samozřejmě my jsme měli vždycky centry super světové...
Taky se celý rok skládalo evropské jádro zkušenějších a starších hráčů a nakonec tým tvoří především hokejisté z NHL.
No, já vím... Pro hráče to je těžké. Chcete stavět jádro, aby objížděli turnaje zkušení hráči, a doplnit je pár kluky z NHL. Ale letos je situace taková, že v NHL vypadla spousta skvělých hokejistů a trenér je musí vzít, aby byl tým co nejsilnější. Vím, že se něco říkalo a nakonec udělalo jinak. Ale tak to musí být. Hráči jsou k dispozici a musí jet, aby český hokej získal medaili.
Původní sázka na evropské jádro ale napomohla k tomu, že v sezoně ani nevynikl nikdo z mladých. Nebo nikdo takový mezi juniory ani není?
To je ono, trenér stavěl tým na zkušených... Ale když budou mladí kluci dobří, trenér je vždy vezme. Každý chce, aby mladí hráli. I u nás v Pardubicích (Rolinek je v Pardubicích kapitán, pozn.) se to rozjelo a je to jen ku prospěchu věci.
Jaký vliv bude mít Říhova přísnost?
Má obrovský respekt, i v klubu to je určitá výhoda. Ale přísnost nebude rozhodovat. Má autoritu a charakter, takže hráče přesvědčí, aby padali a nechali na ledě duši.
Poznamená reprezentaci příjezd brankáře Pavla Francouze a odchod Jakuba Kováře, který odchytal celou přípravu?
Tým to nijak nezasáhne. Francouze, když přijede a bude chytat skvěle, nebude nikdo řešit. On je kvalitní gólman, mohl by zavřít bránu.
Nedala by se využít Hrubcova euforie a forma po zisku extraligového titulu?
Musím říct, že chytal skvěle. Ale máte Bartošáka, je dobrý. A myslím, že Francouze trenéři využijí pro ty rozhodující zápasy.
Pivo máš? Vlak s hokejovými fanoušky vyrazil do Bratislavy téměř načas |
Přijde mi, že český hokej nemá vyložené střelce, natož elitní. Spíš obecně zdůrazňuje dříče a bojovníky. Kde takové střelce hledat?
Vytvářet si je, vychovávat lídry. Mně se hrozně líbí Dominik Kubalík. Má obrovský potenciál. Uměl bych si představit, že ho trenéři využijí víc. Že se bude hrát na něj, nastoupí do všech přesilovek. Potvrzuje svou kvalitu v Česku i ve Švýcarsku. To není náhoda. Když víte, že umí dát gól, tak to hrajte přes něj, dejte mu obrovskou důvěru a naložte na něj zodpovědnost.
I přes hráče z NHL, kteří třeba nemusí menší roli skousnout?
Já myslím, že do nároďáku jedete s tím, že skousnete cokoli, aby se udělal úspěch. V roce 2011 na mistrovství mohl být kapitánem kdokoliv, byl jsem to já, všichni potlačili ega. To je malý příklad toho, kdy jedete pro úspěch.
Co v sobě měly reprezentační týmy, s nimiž jste medaili získal? Jaký faktor pomohl?
V roce 2010 jsme měli strach, že nepostoupíme ze skupiny, pak jsme se skvěle semkli. V roce 2011 byl tým skvěle složený ze světových hráčů. Šlo to samo a bronz byl vyloženě zklamání. Až postupem času doceníte, že šlo o velký úspěch. V roce 2014 se ne všechno sešlo. Sice jsme skončili čtvrtí, ale v rozhodujícím zápase jsme nedali ani gól, chyběla chuť se rvát.
Jak vy jste tehdy řešil kapitánství? Jak jste pracoval s kabinou?
Třeba v roce 2011 bylo jedno, kdo tým vedl. Dostal jsem to já. Když má tým společný cíl, nezáleží na tom, kdo je vůdce. S mojí rolí kapitána nebylo co řešit, dostanete písmenko, je zápas a nepřemýšlíte nad tím. Samozřejmě jde o poctu a čest, ten dres mám a nikdy ho nikomu nedám. Ale moje hlava byla vždycky nastavená tak, že nikdy nechci udělat ostudu. Jako třeba v roce 2010, kdy jsme málem nepostoupili do čtvrtfinále.
A letos vidíte české šance jak?
Hodně vysoko. Vím, že jména na papíře tým nedělají, ale jsem pozitivní. Hlavně jim po té dlouhé době přeju, aby překonali náš bronz se Slovenska 2011.
