Právě Vincour uzavřel skóre, když pohotově plácl do odraženého kotouče a dalším odrazem o gólmana Kašíka jej propasíroval za čáru. „Snažil jsem se to rychle dostat na bránu a se štěstím to tam padlo,“ líčil.
Byl to malý krůček pro Kometu, ale možná velký pro Vincoura. V létě přišel s puncem zvučné posily, jenže hned po dvou kolech se zranil. A zatímco ostatní brněnští útočníci dávali do kupy oslnivé statistiky, on na bodový zápis dlouho čekal. „Jsem rád, že jsem konečně prolomil tu smůlu. Nebylo to nic jednoduchého, dlouho jsem nehrál. Ale jsem rád, že jsem neztratil důvěru u kluků ani trenérů, celá Kometa mi věřila,“ pravil vděčně Vincour.
Ten po návratu pomalu postupuje modrobílou sestavou vzhůru. Začínal ve čtvrtém útoku, pak se přesunul do třetího, proti Zlínu poprvé vytvořil s Leošem Čermákem a Martinem Zaťovičem druhou údernou formaci. „Hraje se mi s nimi super, ale u nás nerozhoduje, jestli je člověk v první nebo čtvrté lajně. Všechny dostávají stejně času, rozdíl je jenom v přesilovkách. Jsme tým a nesmíme se dívat na to, s kým hrajeme, ale odevzdat vždycky sto procent,“ říká Vincour uvědoměle.
Jeho přínos pro mužstvo je patrný i bez gólů, urostlý ranař soupeřům dává zabrat důraznými zákroky. „Takhle do těla hraju od doby, co jsem v šestnácti odešel do Ameriky. A myslím, že to týmu pomáhá,“ oznamuje brněnský odchovanec. „Do naší hry vnáší důraz, ale má také výbornou střelu, takže čekáme i góly. Věřím, že jeho výkon půjde nahoru,“ sdělil jeden z trenérů, Kamil Pokorný.
Zatím ovšem v nadupané sestavě Komety hraje prim první komando. Martin Erat a spol. v pátek úřadovali především v přesilovkách, v nichž dali první dva góly. „Při hře pět na pět se ještě dají ubránit, ale v přesilovce jsou samozřejmě vidět víc,“ povzdechl si zlínský útočník Antonín Honejsek.
„Jsem rád, že nám přesilovky začaly jít a můžeme se o ně opřít,“ liboval si obránce Ondřej Němec, jehož rána do horního růžku brněnskou jízdu za dalšími body zahájila. Právě Němec zezadu napomáhá řádění ultraproduktivního dua Erat–Kvapil. „Ale nejsou to jen tihle dva, celá lajna si sedla. Chceme hrát s pukem, zbytečně ho neodhazujeme, nabízíme se, vyhovíme si.“
I proto ze hry Komety čiší čirá radost. „To je přesně hokej, který mi chyběl poslední půlrok v Rusku. Můžeme útočit, lidi nás tlačí dopředu. Tohle potřebuju, abych se bavil, užíval si to a usmíval se,“ rozplývá se Němec. Až je někdy té ofenzivy, byť drtivé, příliš. „Občas to možná trošku přehráváme a pak máme binec vzadu. Zbytečně jsme Zlín nechali čuchnout, ale dva rychlé góly to zlomily a dohrávali jsme v klidu,“ shrnul Němec.
