Ke v středečnímu svátku si Libor Zábranský nadělil exkluzivní dárek. Do své Komety zlákal nejlepšího hráče minulé sezony. „Přitom když mi Libor poprvé zavolal, tak jsem mu na rovinu řekl, že věřím tomu, že v české extralize působit nebudu,“ prozrazuje Petr Ton.
„Ale stejně mě chtěl poznat, sešli jsme se, řekl mi představy klubu, zavolal mi i trenér.“ Zatímco ve Spartě se po jedenáctileté službě stal nepotřebným, z Brna sálala silná touha. „Za posledních pár let jsem takový zájem o mou osobu necítil. Přitom právě tohle je pro hráče jedna z nejdůležitějších věcí.“
Ve hře o trojnásobného krále střelců extraligy byly celkem čtyři české kluby, ten brněnský však od začátku vedl. A ve středu si čtyřicetiletý Ton před novináři oblékl jeho dres.
Co tedy rozhodlo pro Kometu?
Nezastíral jsem, že po těch jedenácti letech v jednom klubu jsem preferoval spíš zahraničí. Ale s týmy, které o mě projevily z různých evropských lig zájem, se to strašně dlouho natahovalo. Nakonec rozhodlo jednání brněnského vedení. Za poslední léta jsem si zvykl mít ty nejvyšší ambice a teď jdu do týmu, který je má a zároveň mě hodně chtěl.
Vizitka střelce
|
Mezi Spartou a Kometou panuje rivalita. Neobával jste se přechodu na druhou stranu barikády?
Hodně týdnů jsem to nosil v hlavě a přemýšlel o všech možnostech. Vím, že všem lidem se nezavděčím. Posledních pár let pro mě byla vždycky motivace dokázat, že i v mém pokročilém věku má člověk české extralize co nabídnout. Tento klub má ty největší ambice a projevil zájem, abych ho pomohl svým hokejovým uměním dotáhnout k vrcholu. Byl jsem za tu nabídku hrozně rád. Když jsem byl hodně let ve Spartě pod velkým tlakem, říkal jsem si, že se nemůžu zaleknout nějakých negativních ohlasů. S těmi počítám, ale jsem přesvědčený, že jsem zvolil po hokejové stránce to nejlepší řešení. Teď se budu rvát za klub, který o mě hodně stojí.
Zároveň od vás hodně očekává. Jak velká je to pro vás výzva?
Budu věřit, že se co nejvíc sžiju se systémem a kluky. Budu strašně potřebovat jejich podporu a pomoc, hlavně v začátku. Pak věřím, že budu předvádět takové výkony, kvůli kterým mě klub platí. A že i pochybovače převedu na svou stranu.
Naznačil vám Libor Zábranský, kolik od vás očekává gólů? Loni jste jich v základní části zvládl 35.
Vím, že jsem všude považovaný za toho, co dává góly. Věřím, že proto mě přivedli, a já se toho nezříkám. Na druhou stranu se pořád považuju i za tvořivé pravé křídlo. Když v základní části trochu na gólech uberu, ale tým, vedení a trenéři se mnou budou spokojení, že jsem pomohl, tak to bude dobré. Ale vím, že aby byli spokojení, musím dávat i góly. Nezastírám, že hranice 20 až 25 gólů je to, co od sebe očekávám.
Napadlo by vás po prohraném semifinále s Kometou, že právě v ní zakotvíte?
Tahle odpověď asi nikoho nepřekvapí. Řekl bych, že si to nedokážu představit. Chtěl jsem zůstat ve Spartě.
Berete odchod z ní jako křivdu?
Tak bych to nenazval. Vedení se rozhodlo, že Petr Ton působil dlouho jako lídr týmu a neudělal se úspěch, což znamenalo minimálně finále. Zároveň mám svůj věk, tak se trenér s vedením rozhodli jít jinou cestou. To ke sportu patří.
Leželo vám semifinálové vyřazení dlouho v hlavě?
Každé vyřazení bolí, ta zklamání jsou veliká. A ve mně zůstávají hodně dlouho.
A zůstaly vám i nevyřízené účty s hráči Komety? Jak si vás jako největší hvězdy soupeře hleděli?
Někde jsem četl, že se na mě dobře připravili. V play-off je to boj. Nikdo mi nic nedaruje, ať to byly Vítkovice nebo Brno, tak mě řezaly stejně. Já jsem to vzal tak, že není nutné nic oplácet. Pak s Brnem, když už mi to nešlo střelecky, jsem se snažil rány i rozdávat. Ale otevřené účty nemám a hlavně není proč.
Za poslední tři roky jste dvakrát vypadl s Kometou. Čekáte nějaké narážky v kabině?
Napoprvé asi ne, ze začátku tam možná bude respekt. Ale byl jsem terčem vtipů často a jsem za to rád. Když přijde osmnáctiletý kluk a udělá si ze mě legraci, tak je to dobře.
Jak se vám vůbec hraje v Brně?
I když všude píšete, že se mi tu asi hraje špatně, protože jsem nedával tolik gólů, tak jsem se sem vždycky těšil. Prostředí tady je nejbouřlivější v extralize. Za ta léta jsem si zvykl, že všude, kam přijela Sparta, tak ji nikdo neměl rád, a tady těch lidí bylo nejvíc. Teď se těším na to, že budu mít to hodně bouřlivé prostředí na své straně.
Petr Ton v play-off ve sparťanském dresu proti Brnu.
A co s vámi udělá návrat na Spartu?
Těžko odhadovat. Některé lidi zklamu, ale věřím, že jiní mě přijmou jako Honzu Hanzlíka nebo ostatní. Zájem ze strany Sparty skončil a já jsem v tu chvíli nikoho nezradil ani neopustil. Jen chci hrát hokej a chci hrát v týmu, který o mě projevil zájem. Navíc jsem si zvykl hrát na nejvyšších příčkách, a to Brno splňuje. Bude to pro mě něco nového, stejně jako když jsem začal jezdit se Spartou do Kladna. Začátek taky nebyl příjemný a kolikrát jsem slyšel křičet „Jidáši“. Uvidíme, jak to fanoušci ponesou teď.
Jak jste na tom s přípravou?
Většinu let, co jsem působil ve Spartě, jsem se připravoval sám. To jsem samozřejmě praktikoval i letos. Ve svém věku vím, že začátky na ledě jsou rok od roku horší, takže už asi člověk zná, čemu má předcházet, aby nebyl hned zraněný.
Jak si vůbec ve svých letech udržujete stále vysokou rychlost?
Sám vím, že věk nezastavím, že hokejově to třeba pokaždé není ideální. O všem hodně přemýšlím, někdy až moc, ale díky tomu to hraju hodně předvídavostí a zkušenostmi. Musím přiznat, že jsem nedoufal, že bych styl brejkového hráče mohl hrát i ve čtyřiceti. Jsem rád, že mi rodiče dali do genů tuhle energii a dynamiku, ale nejdůležitější bylo Finsko. Hodně jsem si tam toho vyzkoušel a zdokonalil, kdybych tam šest let nehrál, tak na takové úrovni se svou rychlostí nejsem.
V Brně máte jednoletou smlouvu. Nechtěl jste delší?
Myslím, že na tom není nic špatného, preferoval jsem to poslední roky i na Spartě. O další smlouvu si musím říct svými výkony, v neposlední řadě je tu můj věk. Poslední roky se mi větší zranění vyhýbala, bylo to jen několik vynechaných zápasů kvůli kašlíku nebo rýmě, a věřím, že zdraví bude držet i dál. Ale teprve se ukáže, jak sezona dopadne a jak se mi tady bude dařit.
