„Dali mi čas do pátku. A když to řeknu upřímně, dvě noci jsem o tom přemýšlel a pomalu nespal,“ prozrazuje jedenačtyřicetiletý trenér. „Vnitřně jsem byl na 99 procent rozhodnutý, že do toho půjdu. Ale musel jsem to trošku zvážit.“
Nakonec však bývalý třebíčský útočník na zajímavou výzvu kývnul. „Jsem rád, že ta nabídka přišla a že jsem ji přijal. Těším se na to,“ připouští Sobotka. „Navíc se mi zase usíná trochu lépe. I když teď začne tvrdá dřina.“
Musel jste dlouho přemýšlet? Vždy se přeci říká, že nabídka z vyšší soutěže se neodmítá.
Přesně tak. Rozhodlo to, že je to opravdu z první ligy. Jde o profesionální soutěž, druhou nejvyšší v republice. Každému trenérovi se nepoštěstí, aby ji trénoval. To byla první motivace.
A druhá?
Pro mě to je v mé kariéře další krok dopředu, protože ve Žďáru jsem si vyzkoušel trénovat extraligu mladšího dorostu a druhou ligu mužů. Nyní jdu zase o stupínek výš. Je to jako u hráčů, každý chce jít výš a výš. Takže mě ta nabídka potěšila a rád jsem ji přijal.
Hrálo ve vašem rozhodování nějakou roli také to, že třebíčské prostředí pro vás není neznámé? V minulosti jste u bílých hvězd hned dvakrát působil jako hráč.
Máte pravdu. V roce 1997 jsem s nimi vybojoval postup do první ligy. To byla moje první kapitola v Třebíči. A později jsem tam hrál další tři a půl sezony (v letech 2003 až 2007 - pozn. red.). Místní prostředí je mi tedy známé, stejně tak znám i některé hráče. S některými, kteří tam dnes ještě působí, jsem dokonce nastupoval. I to mně v rozhodování pomohlo.
Proč jste tedy váhal? Co bylo na pomyslném seznamu pro a proti jako minus?
Musel jsem rychle reagovat. Protože jsem se ve Žďáru kolem hokeje motal hodně, dělal jsem dost funkcí. Takže s manažerem jsem musel rozdělit, kdo, co a kam. Aby to ve Žďáru dál fungovalo na nějaké úrovni. Myslím, že to se nakonec taky povedlo. Takže je to v pohodě.
V Třebíči jste podepsal smlouvu na dva roky s opcí, ale zatím není znám váš asistent. Jak ho budete vybírat?
Dostal jsem možnost zvolit si ho sám. Některé návrhy padly i ze strany vedení. Ale finální volba je na mně. Zatím to zvažuji a definitivně budu vědět opravdu až v pondělí. Jedno jméno v hlavě mám, ale ještě to nechám přes víkend trochu uležet a rozmyslet. Jsem domluvený, že v pondělí v deset ráno přijedu do Třebíče. Tam už by měl dorazit i vybraný asistent. A začneme dělat plány do budoucna.
Kromě funkce hlavního trenéra budete zastávat i pozici sportovního manažera. Už víte, jak to budete kloubit?
Já osobně to beru tak, že jde o jednu funkci. Dostal jsem pravomoc, že si s asistentem máme poskládat tým, jak budeme potřebovat. Samozřejmě to ale musí být v mezích a relacích klubu. Hráče si do týmu přivedeme, pak je musíme zapracovat do sestavy. Musíme se proto dívat, jak jsou na tom herně, ale i povahově. Protože když to nebude fungovat v kabině, nepůjde to ani na ledě. Musíme přivést kluky, kteří jsou dobří do party. Aby fungoval kolektiv.
Přemýšlíte také o tom, že byste si do Třebíče vzal některého z bývalých svěřenců ze Žďáru? Třeba produktivní útočník Petr Štěpánek by si prvoligovou šanci asi zasloužil.
Je to taky možnost. Ale zase je vše odvislé od toho, až se seznámím s aktuálním kádrem v Třebíči. Kdo z kluků pokračuje dál, jaké má smlouvy, na jakých postech hraje a tak dál. V tuto chvíli je to předčasné. Ale později opravdu může nastat varianta, že bych některého ze žďárských kluků, kteří pode mnou působili, mohl do týmu vzít.
Máte už nějaké indicie, jak bude probíhat další spolupráce s extraligovou Kometou Brno, které Třebíč dělá farmu?
Mám, ale zase jen v hrubých obrysech. Měl jsem zatím s trenéry Komety jen jednu schůzku v Brně. Něco jsme si nastínili. Vše se ale bude odvíjet od toho, až budu mít asistenta a celý realizační tým. Na to budeme postupně navazovat. Nějaká jména, která by s námi začala letní přípravu, v hlavě mám. Ale s tím bych ještě počkal.
