„Už nikdy nic takového neudělám,“ slíbil brzy jednadvacetiletý odchovanec plzeňského hokeje. „Naštěstí je to za mnou. Chybami se člověk učí.“
Chápu, že není nic příjemného propírat tyhle věci na veřejnosti...
Ne, v pohodě, nevadí mi to. Moc mě mrzí, co jsem udělal. Vím, že jsem zklamal strašnou spoustu lidí. Snažím se teď chovat tak, aby mi odpustili. Uvidíme, co bude dál.
Zranil se tehdy při vaší nehodě někdo?
Ne, vůbec. Ona to vlastně ani nebyla žádná bouračka, spíš takové lehké cuknutí. Nic mimořádného. Každopádně po finanční i psychické stránce to bylo velké varování.
Pro vás zřejmě o to zásadnější, že po ztrátě řidičského oprávnění jste byl rázem odkázán na cestování autobusem či vlakem. Mám pravdu?
Už jsem si zvykl, ale na začátku to bylo dost šílené. Naštěstí jsem si před časem požádal o prominutí zbytku té doby, po kterou nesmím řídit, a oni mi vyhověli. Takže už brzy mi řidičák vrátí a zase budu mobilní. Teď jsem byl totiž dost odříznutý.
Jak často se v sezoně podíváte domů do Plzně?
No právě že vůbec. Od července jsem se tam v podstatě nedostal. Pět a půl hodiny cestování vlakem z Třebíče, to se mi fakt nechtělo absolvovat.
V barvách Horácké Slavie hrajete už druhou sezonu, jste tady spokojený? V porovnání s Plzní to pro vás musí být dost výrazná změna...
Jo, Třebíč je taková vesnice. (směje se) Ale jinak je tu všechno, mám se tady fajn a nemůžu si vůbec na nic stěžovat.
Navíc vedle ostřílených borců, jakými jsou vaši spoluhráči z útoku David Dolníček a Roman Erat, můžete posbírat spoustu hokejových zkušeností. Vnímáte to tak?
Samozřejmě. Oba mi hrozně moc pomáhají. Hrát s nimi v lajně, to je pro mě opravdu skvěla šance naučit se spoustu věcí.
Už jste od nich také někdy dostal vynadáno?
(směje se) Jasně. Když se někdy v zápase nedaří a něco na ledě pokazím, tak dostanu klepec. Ale z toho si člověk nesmí dělat moc těžkou hlavu. Beru to úplně v klidu, oklepu se a jede se dál.
Aktuálně jste s deseti góly na kontě nejlepším střelcem Třebíče...
(skočí do řeči) Už s jedenácti.
Máte pravdu, zapomněla jsem na váš vítězný gól ze středečního souboje v Přerově...
V pohodě, to já moc rád připomenu. (směje se)
Každopádně jsem se chtěla zeptat, jestli si toho všimli například právě ve vaší mateřské Plzni. Předpokládám, že nejvyšší soutěž je vaším snem, nebo snad ne?
Určitě bych v budoucnu extraligu okusil rád. Co se týká toho zájmu, mně osobně se nikdo neozval, možná agentovi. Nicméně jsme se domluvili, že bude lepší, když tuhle sezonu dohraju v Třebíči. Dostávám tady hodně prostoru, jsem u důležitých momentů. A to je pro mě rozhodně lepší než naskakovat někde jen na dvě nebo tři minuty.
Aktuálně se Horácká Slavia pohybuje v prvoligové tabulce až na desátém místě. Ovšem z posledních tří zápasů jste získali sedm bodů, přičemž ve středu z Přerova jste vezli všechny tři po vítězství 3:2...
Jo, teď se nám poměrně daří, proto jsme si taky do zápasu s Přerovem docela věřili. A všichni bychom si samozřejmě moc přáli, aby nám tahle forma vydržela.
