Největší úspěchy sice sbíral ve spojení s Brnem, ovšem všichni věděli, že legendární hokejový útočník Vladimír Bouzek pochází z Třebíče. Na svoje rodné město byl totiž velmi zatížený.
Traduje se dokonce, že později, coby trenér Komety, pokládal nováčkům v mužstvu pokaždé stejnou otázku: Které město na světě je nejkrásnější? Aby jim vzápětí odpověděl: „Třebíč, pak Rio de Janeiro a Brno.“ Navíc pokaždé, když s týmem přes rodnou Třebíč projížděl, museli se hráči v autobuse postavit a salutovat.
Bouzek se narodil v prosinci roku 1920 a od útlého dětství se věnoval nejrůznějším sportům. Nakonec u něj ale zvítězily fotbal a hokej.
Konkrétně hokej se naučil hrát na třebíčském rybníku Kuchyňka. A od šestnácti let už hájil barvy místní Horácké Slavie. Zahrál si s ní dokonce i v nejvyšší soutěži.
Po válce se pak dostal také do národního mužstva a kromě dvou světových titulů z let 1947 a 1949 s ním získal také stříbro z olympiády ve Svatém Mořici v roce 1948.
„Byl to ambiciózní sportovec, který hrozně nerad prohrával. Pořád chtěl vítězit, střílet branky,“ vzpomíná na legendárního útočníka a později i trenéra další bývalý třebíčský hokejista a dlouholetý šéf Horácké Slavie Karel Čapek.
Jeho slova přitom asi nejlépe vystihuje příhoda, kterou zažil v době, kdy Bouzka angažoval jako kouče mladých hokejistů.
„Když jsme šli na led ukázat coby už staří páni mladým, jak se hraje, tak se taky aktivně zúčastnil. Šlo tehdy o nějaké páťáky a řekli jsme si, že je necháme vyhrát. Jenže on v jednu chvíli za mnou přijel a řekl mi: Karle, projeď to hřiště a dej jim nějaký gól, přece s nimi neprohrajeme,“ smál se Čapek. „Tak jsem poslechl, vyrovnal a on byl spokojený. Prostě nechtěl ani v téhle situaci prohrát,“ dodal.
Bývalý skvělý útočník a trenér Vladimír Bouzek.
Reprezentace se Bouzek vzdal na začátku 50. let, poté co většina jeho spoluhráčů byla odsouzena ve vykonstruovaném procesu. Jemu později funkcionáři nabídli roli kapitána v nově budované reprezentaci, to však odmítl. „Nemohl bych se kamarádům podívat do očí. Oni by seděli v kriminále a já bych hrál v dresu se lvíčkem? Ne, to v žádném případě,“ vysvětloval později.
Jak už bylo zmíněno, kromě hokeje měl moc rád také fotbal. Patřil mezi „obojživelníky“, kteří se dokázali prosadit na ligové úrovni v obou odvětvích. A nakonec si i ve fotbale připsal reprezentační starty. Byť byly „jen“ tři.
„Vždycky měl správný přístup ke sportu. Byl to pro nás všechny v Třebíči velký vzor,“ nechal se slyšet Čapek. „Proto si ho teď taky naši kluci dali na dres jako klubovou legendu. Protože on tou legendou skutečně je.“
Coby trenér působil Bouzek především v Brně, které přivedl hned desetkrát k titulu mistra republiky. A jedno prvenství zažil i s Vítkovicemi. Jen v rodné Třebíči se k prvnímu mužstvu nehrnul.
„Říkal, že už se nechce stresovat, tak aspoň pomáhal s výchovou dětí,“ připomněl Čapek, jenž loni v prosinci na vlastní žádost skončil v roli ředitele třebíčského klubu po více než 20 letech. „Na zimák ale stejně dál chodím každý den.“
Prvoligoví hokejisté Horácké Slavie v pondělí zvítězili v Ústí nad Labem 4:2 a ve středu v 17.30 přivítají na domácím ledě Sokolov. A znovu budou hrát v dresu s portrétem Vladimíra Bouzka na hrudi, aby ho viděli i třebíčští fanoušci.
