"Jde o jakýsi celoroční servis pro gólmany," vysvětluje Dušek. "Znám se dobře s Alešem Kučerou (šéf Spartaku – pozn. red.), a s ním jsme si řekli, že by bylo dobré nějak pomoct mladým klukům. To je ta hlavní motivace," dodává.
Zní to sice hezky, ovšem ...
(skočí do řeči) Tady ale opravdu nejde o žádný výdělek! Byl jsem nějakou dobu v cizině, takže moc dobře vidím nedostatky v českém hokeji. Důvody, proč padáme a proč nám světová špička tolik utíká. Proto chceme pomoct.
Co konkrétně tedy pro mladé brankáře chystáte?
Pravidelné dvoudenní kempy, šest lekcí. Nemá smysl dělat jednou ročně nějakou brankářskou školu. Tam klukům sice něco řeknete, ale už nevidíte, jestli si z toho něco vzali. Zatímco tady se každých čtrnáct dnů můžete přesvědčit, kdo na sobě opravdu pracuje. A řeknu vám, že už teď napodruhé jsem viděl u některých pořádně pokroky.
Jsou vaše kempy věkově omezené?
Ne, kluky dělíme na dvě skupiny – starší a mladší. Je jasné, že starší jsou někde úplně jinde, zatímco mladším je potřeba se věnovat úplně jinak. Snažíme se jim ukázat techniku, máme k dispozici dělo na střílení puků, bílé puky... Prostě podáváme komplexní servis, který pak budou potřebovat při zápasech.
Jedním z vašich "klientů" má být údajně i Thomas Höneckl z rakouského Salzburgu...
To je pravda. Já jsem tam na pár dnů byl, nějaké věci jsem jim ukázal a on projevil zájem, že by se chtěl přijet podívat do Pelhřimova. Je to mladý a hodně šikovný kluk.
Když se na kempu věnujete těm úplně nejmenším brankářům, vzpomenete si na svoje začátky?
Jasně. Já jsem vyrůstal v nádherném období, kdy byl rozkvět českého hokeje. Trenéři se nám hodně věnovali. Dokázali skvěle skloubit teorii s praxí a ještě tomu dát charakter. Teď mi přijde všechno až moc školský, snažíme se jen kopírovat cizinu a přitom tady máme spoustu originálních věcí.
Tehdy ale přeci ještě nebylo tak běžné, že se brankářům věnoval speciální trenér...
To byste se divila. Byla jich spousta.
A na kterého vzpomínáte nejvíc?
Určitě na Pepu Bruka, kouče Dominika Haška. Z toho, co mě naučil, žiju pořád. Je to skvělý člověk, srdcař. Po něm jsem taky nastupoval jako trenér brankářů ve Spartě.
To asi nebylo jednoduché...
Neskutečně těžké. Já mám pocit, že on je prostě o několik tříd jinde, než my všichni ostatní. Skvělý fyziolog, odborník na všechno. Pro hokej dýchá.
A vy pořád ještě nějakým způsobem spolupracujete s pražskou Spartou?
Ne, skončila mi smlouva a Petr Bříza se rozhodl pro jinou formu spolupráce. Tak jsme se rozešli.
Vaše jméno se objevovalo také v souvislosti s prvoligovým Berounem...
Protože právě s ním spolupracovala Sparta. Ale já tam měl hlavně Petra Přikryla, kterému jsem se hodně věnoval. A vyplatilo se. Když potom v listopadu naskočil zase do extraligy, tak už tu sezonu dochytal fantasticky.
Co jste s ním provedl, že pak došlo k takovému obratu?
(usmívá se) Víte, já mám motto, kterého se držím. A nejenom v hokeji: Pokud člověk udělá první krok a dá do něj srdce, tak potom vždycky dojde i na druhý krok. Druhou šanci. Petr byl jednu dobu hodně dole, dokonce chtěl skončit, ale za měsíc se všechno obrátilo. Řekl jsem mu, ať do toho jde na maximum a on poslechl. A pak najednou přišly náhody, zase se dostal do brány a byl vynikající.
Pojďme se na chvilku věnovat jinému brankáři – Dominiku Haškovi. Vy si ho ještě pamatujete z doby, kdy jste sám chytal za Pardubice, nemám pravdu?
Když on začínal, tak já akorát odcházel na vojnu. Ale samozřejmě se známe. Už taky proto, že mě občas Pepa Bruk pozval na tréninky, které pro něj nachystal. Hodně jsem se naučil.
Co říkáte na Haškův návrat?
Dominik je neskutečně poctivý, maká na sobě. Je to soutěživý typ, nevydrží nic nedělat. A jeho návrat do Pardubic? Já to pořád vnímám tak, že on je osobnost, která dovede srovnat hru. Žádný hráč si vedle něj nedovolí cokoliv odfláknout.
Chodil jste se na něj dívat? Bydlíte v Pardubicích?
Ne, žiju v Třebechovicích pod Orebem, což je asi 30 km od Pardubic směrem na Orlické hory, v přírodě, kolem lesy, hory a řeka. Na hokej jsem se občas podíval, ale ne moc často.
Pořád je Hašek pro malé kluky tím největším vzorem? Vy to můžete posoudit...
Jednoznačně. Mě jen mrzí, že novináři píšou o něm a Jágrovi hlavně v tom smyslu, kolik mají peněz, jak jsou slavní... Ale málokdo napíše, že ti kluci si dávali dávky ještě po tréninku a pracovali na sobě daleko víc než všichni ostatní. Proto jsou také tam, kde jsou.
Nekřivdíte médiím trochu?
Myslím, že ne. Víte, dnešní mladí si akorát přečtou, jak jsou Hašek s Jágrem slavní. Myslí si, že všechno přijde samo, automaticky. Nikdo jim neřekne: Musíš víc zabrat, makat, protože konkurence je veliká. Tohle se na veřejnosti moc neprezentuje a je to velká škoda. A taky je to důvod, proč náš hokej tak upadá.
Vraťme se ještě zpátky na Vysočinu. Projekt GAPACS zahrnuje i spolupráci Pelhřimova s Havlíčkovým Brodem, takže v následující sezoně asi budete sledovat hlavně výkony brankářů z těchto dvou klubů. Nebo snad ne?
Já do Brodu jezdil už před dvěma roky, v době, kdy šel Standa Neruda do Slavie. Spolupráce tam tehdy byla skvělá, hlavně s trenérem Petrem Novákem, takže na ni rád navážu.
