Některá jeho slova téměř nejsou slyšet, sípá víc než obvykle. "Leze na mě chřipka, ale teď mě zajímá jenom play-off. Chci hrozně vyhrát se Spartou titul, ale ve sportu nelze plánovat," říká. Prožívá úspěch, kterému málokdo věřil. Ještě loni vedl Vítkovice proti Spartě ve vypjatém finále plném faulů a urážek.
Do Prahy přišel v sezoně jako nezvaný cizinec tak to vnímali fanoušci, a dokonce i někteří hráči. Ostravští patrioti mu zase vyčítali, že je zradil, teď pomáhá jejich velkému nepříteli. Hadamczik jen mávne rukou. "Je to otázka příležitosti. Nejsem patriot. To jsou jen silná slova."
Jde tvrdě za svým cílem. Pokud uspěje ve Spartě, může mu to pomoci k funkci reprezentačního kouče, o niž loni usiloval. Je na dobré cestě. Co v klubu změnil? Donutil vedení, aby získalo nové hráče. Technickou hru obohatil o důrazné typy: Bělohlava a Šimíčka. Prosadil si příchod kanonýra Ujčíka.
"Jsou to skutečné posily. Mám k dispozici pět kompletních útoků. Konkurence je potřeba, nastoupí vždy jen ti nejlepší a hráči se s tím musí vyrovnat." Je tvrdý. Zavedl společnou rozcvičku, po každém zápase musí hráči povinně šlapat na rotopedu. Před zápasy zakázal rozhovory se soupeři a telefonování na chodbě.
Toleruje chyby, ale neomlouvá, když hráči nebojují. "Tady bylo zvykem, že si kluci chtěli pěkně zahrát, ale to nejde. Vyžaduji důraz a hráče jsem přesvědčil, aby hráli jednodušeji. Cítím taky, že se zvýšila jejich vůle vyhrávat."
Je troufalý. Dovolil si vyměnit Richarda Žemličku, kterého uznávala celá kabina jako sparťanský symbol. Nebyl to risk? Udělal by něco jinak? "Něco bych našel, ale o tom vám povím až po sezoně," odpoví a dlouze přemýšlí. "Přece nechcete tým rozložit před play-off."
