Dveře otevírá mladík s téměř chlapeckou vizáží. Na sobě má tepláky a na hlavě kšiltovku. Na chodbě píseckého zimního stadionu ho známí zdraví a přejí mu výhru. Prochází okolo ledové plochy a míří k šatně domácího A týmu. Tu však celou projde a zmizí za dalšími dveřmi.
Na těch je napsáno: Trenéři. Karel Herr je totiž hlavním koučem Písku. A to je mu teprve 25 let.
„Nevybavuji si, že by ve druhé, nebo dokonce v první lize, ale i v dorosteneckých soutěžích byl takhle mladý trenér. Tak asi ano, budu možná nejmladší,“ usmívá se Herr, který na jih Čech přišel už minulý rok a působil jako hlavní kouč u píseckého dorostu.
Trenérské zkušenosti získával Herr v tradičním českém klubu. Ve Spartě Praha několik let trénoval mládežnické kategorie a okoukával práci daleko zkušenějších kolegů. K jihočeské výzvě poprvé vést dospělé hráče přistoupil s velkým respektem.
„Je to úplně něco jiného, když komunikujete se staršími hráči. Tréninky musíte stavět jinak, je na vás vyvíjený tlak, co se týče výsledků. Pak o sobě a o týmu čtete v novinách, na internetu a bavíte se o práci i s lidmi ve městě. Tohle všechno bylo pro mě nové a pořád si z toho beru další zkušenosti.“
I když řada hráčů je stejně stará či o pár let starší než hlavní trenér, dokázal si Herr vybudovat v týmu pozici lídra. Na druhou stranu si se všemi hráči v kádru tyká a vítězné utkání nemá problém s týmem oslavit třeba na večeři či u piva.
„Bez respektu by to nešlo, o to jsem se snažil hned od začátku. I když jsem měl před prvním tréninkem přeci jen trochu obavy, jak to dopadne. Nakonec to je výborné, mimo stadion máme mezi sebou velice kamarádský vztah. Když ale máte těm klukům co nabídnout a víte, co a proč děláte, tak oni vás přijmou,“ zamýšlí se mladý trenér.
„Určitě také dokážu zařvat. Nešel bych do toho, kdybych o sobě věděl, že nedokážu zvýšit hlas. Snažíme se být spíš hodně pozitivní. Ale když vidíme na ledě či na videu chybu, zavoláme si toho hráče a třeba i před celou kabinou mu dokážeme pěkně od plic říct, co si myslíme. A ti kluci to zatím berou, respektujeme se navzájem,“ těší Karla Herra, kterému asistenta dělá Václav Šrámek.
Stále studuje trenérství
Navzdory mládí má Herr už za sebou řadu zajímavých zkušeností, které by mu mohli závidět i mnohem starší trenéři. Jako hráč například vybojoval čtyřikrát titul v Evropské univerzitní hokejové lize za Univerzitu Karlovu. Ale také pomáhal v rámci kempu pražské Sparty trénovat reprezentační hokejisty z Kuvajtu, Kolumbie, Mexika či Číny.
„Kolumbijci hrají inline hokej, a jakmile se ledu přizpůsobili, tak byli neskuteční. U Kuvajťanů už to bylo horší,“ vzpomíná Herr. „V Mexiko City jsme měli desetidenní kemp. Mají tam asi dvacet zimních stadionů, ale hlavně tam frčí krasobruslení. My jsme měli například tréninky na stadionu přímo v obchodním centru a při trénincích tam bylo plno lidí. Běžní Mexičané moc o ledním hokeji povědomí nemají, ale ti, co se v tom pohybují, už mají slušnou úroveň. Nebylo to tedy tak, že jsme na kempech v cizině hokejisty učili bruslit, to rozhodně ne,“ přidává Herr.
Písecký kouč se i nadále pohybuje mezi jihočeským městem a Prahou, protože ještě studuje na Univerzitě Karlově obor trenérství.
„Už když mi bylo čerstvých 24 let a já jsem šel sem k dorostu, tak mi občas někdo řekl, že být hlavní trenér asi nebude žádná sranda. To jsem slýchával i před nástupem k áčku. Bavil jsem se o tom s hodně lidmi, ale ve finále si musíte udělat obrázek sám. Moji rodiče mě v tom podporovali, většina známých také, ale ano, setkal jsem se i s reakcemi, které nebyly úplně pozitivní,“ říká Karel Herr.
Písek je pod jeho vedením ve druhé lize skupiny Jih aktuálně na čtvrtém místě. Je nejlepší ze všech tří jihočeských zástupců třetí nejvyšší hokejové soutěže. „Řekl bych, že nám to zatím jde nad očekávání,“ zamýšlí se sympatický kouč. „Vždyť už jen teď máme plus minus stejně bodů jako za celou minulou sezonu. Osobně jsem pokorný a pak jsem o to víc rád, když přijde nějaký dílčí úspěch.“
Ještě v minulé sezoně odehrál současný kouč za Písek deset zápasů v obraně, ale nějaký větší návrat ke kariéře hokejisty už Herr neplánuje. „Naskočil jsem za Radomyšl a měl jsem za zápas hned minus tři body, tak jsem toho zase nechal,“ směje se. „Kraj bych si klidně ještě zahrál rád, ale spíš na to vůbec nemám čas. Moje hokejová kariéra se už nikam neposunovala, v trénování jsem se však našel,“ přiznává mladík, jenž se zlepšuje v trénování nejen na vysoké škole, ale také na seminářích, inspiruje se v životopisech slavných trenérů, shání si zahraniční odborné publikace či se kouká na zkušenější kolegy na internetu.
Trenérskou budoucnost má tak ještě před sebou, přesto si žádné velké cíle nedává. Nemá to v povaze. „Beru to postupně. Samozřejmě, že sen každého trenéra bude reprezentace. Můj krátkodobý cíl může být i koučovat mládežnické národní týmy, to mě hodně láká. Chtěl bych se určitě podívat do světa, lákají mě hodně univerzitní soutěže NCAA v Americe.“
