Abyste rozuměli: hokejové Pardubice, které se topí v hluboké krizi, řeší situaci angažováním kontroverzního trenéra Ladislava Lubiny, který v prvním interview po jmenování do funkce prohlásí: „Chci působení u týmu postavit na tvrdé práci, na disciplíně tréninkové, herní a v neposlední řadě i v osobním životě. Tady budu klást velký důraz.“
Člověku se v tu chvíli vybaví vojín Kefalín ze známého románu Černí baroni, kterak se na konci vojny ptá majora Terazkyho: „Řekněte mi upřímně, že to bylo celé úplně absurdní?“
Výhry nepřijdou najednou, říká nový pardubický kouč Lubina |
I při velké snaze o pochopení tohoto rozhodnutí pardubického klubu vše přebíjí silné argumenty. Lubina nemá morální kredit kvůli opakovaným alkoholovým excesům za volantem a způsobené nehodě, od níž utekl a při které zemřel otec fotbalisty Vratislava Lokvence.
Jako hlavní trenér také nemá výsledky: naposledy v téhle pozici působil ve Slavii, kde nahradil Vladimíra Růžičku, a sezona pro klub skončila sestupem (Lubina byl v jejím průběhu odvolán).
Pardubice jsou nyní v podobné situaci: po sérii osmi porážek jsou na předposledním místě s tříbodovým náskokem, jenž se může rychle rozplynut, neb poslední Chomutov má zápas k dobru.
Šéf klubu a generální manažer Dušan Salfický svůj krok vysvětloval jako sázku na pardubické srdce. Opravdu se na východě Čech, v tradiční hokejové baště, nenašel jiný kandidát? Vlastně by si to nežádalo ani tolik odvahy, aby sáhl klidně do vlastních mládežnických řad jako v Plzni Martin Straka, jenž povolal k áčku Jiřího Čiháka. Muže, který do té doby vedl starší dorost.
Anebo kdyby vybral trenéra, který má erudici, respekt a zkušenosti.
Jenže na to v Pardubicích možná nezbyly peníze, jelikož klub během tří měsíců vyhodil už dva trenéry. Navíc se do nich v současné situaci logicky nikdo nehrne.
Nesnadno pochopitelná je také volba Lubinova asistenta Petra Čáslavy, jehož načapali, jak řídí pod vlivem omamných látek. Pardubice, které tento exces odmítají komentovat s odvoláním na presumpci neviny, hříšníka naopak povýší.
Že to nedává smysl? Nedivme se, podobná rozhodnutí srazila slavný celek do extraligového podprůměru a fanoušky už zase začíná strašit baráž. Aby ne, když se není čeho chytit.
Od roku 2012, kdy Pardubice naposledy získaly titul, se na střídačce vyměnilo 12 trenérů. Hráči se na soupisce točí s ještě větší rychlostí. Zadrhla se také výchova talentů. A když se objeví, tak se jich klub dobrovolně zřekne.
Dva příklady za všechno: Filip Zadina nedostával prostor, a tak odešel hrát do zámoří juniorku. David Tomášek na tom byl podobně a zamířil do Finska. Místo nich dostávají příležitost průměrní a leckdy i podprůměrní Kanaďané.
Před sezonou na východě Čech doufali, že nejhorší časy jsou pryč. Že jsou Pardubice po hodně lichotivém šestém místě, kdy uhrály postup do čtvrtfinále, v němž trápily v sedmi zápasech silný Třinec, na cestě vzhůru.
Omyl. Byl to jen agonický záchvěv. Vše jde od deseti k pěti od konce generálního manažera Zbyňka Kusého. Od té doby se nenašel nástupce, jenž by dokázal zastavit strmý pád.
Zoufalý Salfický v zoufalé situaci zvolil zoufalé řešení. Může z téhle rovnice vzejít něco pozitivního?
