Co se tedy stalo po roce 2005?
Potom mi to nešlo. Špatně jsem všechno vyhodnotil a trenérsky jsem si uškodil. Proto jsem teď stejnou chybu neudělal, že bych si pohár zase vzal domů. Domluvil jsem se s kapitánem Michalem Trávníčkem, že jsem pověrčivý a nechtěl bych to pokoušet. Přenechal jsem termín někomu, kdo o něj stál.
Vážně za potíže mohl pohár pro mistry světa na vaší zahradě?
Možná ano. Je to určitá zkušenost, osobní věc. Ale i pády jsou v kariéře dobré, zažil jsem si je taky. Nedávno jsem poslouchal Jirku Fischera (vítěze Stanley Cupu), měl přednášku o Detroitu, ve kterém působí. A řekl, že elitní trenéři jsou v Kanadě vždycky vyhození a že to k tomuhle řemeslu prostě patří. Mě to taky neminulo.
Litvínov slavil historický titul celé léto - a bouřlivě. Co vy?
Já moc neslavil, i když jsem si to taky užíval, ne že ne. Ale hlavně v kruhu rodiny. A tak po týdnu už jsem zase myslel na to, jak mužstvo připravit na další rok.
Minulé úspěchy jste přijal jinak?
Když se nám dvakrát podařilo něco uhrát, byl jsem mladší. Poprvé mi bylo pětatřicet (světový titul juniorů), podruhé o pět víc (již zmíněné zlato z mistrovství světa 2005). A myslím si, že jak jsem byl z hokejové vesnice - v Ostrově nad Ohří jsem bruslil jen na přírodním stříkaném ledě - strašně jsem úspěchy prožíval. To byla chyba. Díky téhle zkušenosti už jsem k tomu tentokrát přistupoval jinak. Hlavně s větším nadhledem. Protože titul je zásluha hlavně hráčů. Oslavy a euforie tedy náleží jim, ne mně.
Po návratu ze sedmého finále z Třince jste řekl, že byste šel nejradši dělat do Mostu. Aby se v listopadu neřešilo, jestli máte zůstat.
Myslel jsem to trošku v legraci, ale na druhou stranu mě práce s mladými nesmírně baví. I když mě hokej baví všude. Je obrovsky dobrý pocit, když vidíte, jak mladí rostou, že jim spolupráce s vámi jde k duhu.
S pokorou souvisí i váš názor na trénování reprezentace?
Média mě na střídačku pasovala, jistě, bylo mi to příjemné. Ale já si vážně myslím, že abych dostal šanci v reprezentaci, nestačí mi jedna dobrá sezona. A po měsíci přípravy jsem strašně rád, že se můžu stoprocentně soustředit na Litvínov, protože střídat klub a nároďák by bylo nesmírně těžké. Proto asistenty nového trenéra Vůjtka obdivuju.
Co byste museli udělat, abyste dokázali znovu získat titul?
Kdybyste se mě loni touhle dobou zeptali, neměl bych odpověď. A nemám ji ani dneska. Musí se sejít tolik věcí dohromady, že by to bylo na dlouhé povídání.
Váš generální manažer Kysela říká, že sezona bude horší než minulá. Obhajobě dává pět procent.
Tyhle prognózy mně jako trenérovi nepřísluší, jsem s mužstvem na jedné lodi. Nevím, jestli budeme horší, nebo lepší. Uděláme maximum, abychom opět obstáli.
Jak vám budou na ledě, ale i v kabině chybět osobnosti Ručinský, Petružálek a Francouz?
Já v šatně s klukama řeším akorát hokej, jinak je nechávám, aby si kabinu řídili sami. Takže nevím úplně, kdo je v ní zastoupí. Až liga ukáže, jak moc budou chybět. Jako tým máme šanci to zvládnout, ale nezvládneme to jako jednotlivci. Jde o velké ztráty. Udělali jsme minimální nákupy, věříme soudržnosti hráčů, kteří tady působí delší dobu. Nechceme do toho nějakým drastickým způsobem zasahovat.
Zkoušel jste olympijského šampiona Ručinského přemlouvat, aby si protáhl kariéru až do 45 let?
Nesnažil jsem se ho lámat. Vždyť já byl šťastný už za to, že začal loňskou sezonu, kdy jsem byl v obrovské nejistotě. Kariéru ukončil po titulu a být na jeho místě, neudělal bych to jinak. Respektuju to. Ale už jsem mu říkal: Kdyby tě svrběly ruce, máš dveře otevřené. Kdykoli s námi může začít trénovat a zase hrát, pokud by mu to chybělo. Ale myslím, že tahle situace je málo pravděpodobná.
Přitom stále na extraligu má.
Pořád by nám hodně pomohl. Když odhlédnu od věku, Martin je extratřída. Ukončit kariéru z druhého místa v produktivitě extraligy je unikátní, ale udělal správné rozhodnutí.
Rozpadl se vám i realizační tým, pryč jsou dva experti, asistent Miloslav Hořava a kondiční trenér Marián Voda. Ranilo vás to?
Šlo o jejich rozhodnutí a já ho respektoval. Nějaké velké vysvětlování ani nemá cenu. To je hokejový život. Odešel i Francouz do Čeljabinska z pozice nejlepšího gólmana extraligy, to je podobné, to vás taky zamrzí. Ale já nejsem urážlivý. Hořava je veliký charakter a výjimečný člověk, moc takových za kariéru nepotkáte. Neřešil nic mimo hokej, jen konkrétní k věci, všechno ve prospěch hráče. Úžasné! Voda je extratřída a můj šálek kávy. Mužstvu hodně pomohl, ale to nemá každý, je to dar. Mariána bude těžké zacelit. Přišel Ondra Ježek a má prostor se zlepšovat.
Bude teď Litvínov jako obhájce titulu lovnou zvěří pro soupeře?
Jejich motivace bude proti nám vyšší než třeba loni. Ale hráči v Litvínově zažili úspěch i krach, nejsou namachrovaní. Vědí, že náš model loni fungoval, vědí, co udělat, aby jim to šlo. Tohle nám může pomoct. Po titulu mívá většina týmů v následující sezoně problémy, tak uvidíme. Jsem plný očekávání. A pokory.
