Jak snášíte současný tlak?
Nikdy jsem nic podobného nezažil, kam jsem přišel, vždycky se dařilo. Je to pro mě nové. Trápím se. Horší už to být nemůže.
Jak se úzkost projevuje?
V posledních dnech skoro vůbec nespím, usnu tak na dvě hodiny. Nejím, naštěstí teď beru prášky na zklidnění, ty mi trošku pomáhají.
Jste nervóznější a podrážděnější než obvykle?
Určitě. Nejhorší je, že to před hráči nesmím dát najevo.
Cítíte, že mužstvo hraje i za vás, že za vámi stojí?
S některými hráči jsme měli pohovory, abychom si tyhle věci vyjasnili. V úterý už bylo vidět, že kluci chtějí.
Kdy vám bylo nejhůř?
Asi v Třinci, kde jsme prohráli devět tři. To se mnou strašně hnulo a doteďka to ve mně leží. Ta beznaděj z toho, že hráči ani nebojovali.
Jak se cítíte, když vás pardubičtí fanoušci skandováním posílají od mužstva pryč?
Je to deprimující, ale musím být odolný. Věřím, že to třeba nejsou všichni. Na druhé straně žijeme ve svobodné zemi, a kdo si zaplatí lístek, má na to svým způsobem právo.
Co vám v poslední době zvedlo náladu?
Nic. Snad jen dobří přátelé, kteří za mnou v Jihlavě přišli a trochu mě rozptýlili. V Pardubicích sice mám byt, ale tam bych sám nevydržel. Proto jezdím domů. Uvědomím si, že mám jen jedno zdraví a rodinu, nemíním kvůli hokeji umřít.
Může vám teď někdo pomoct?
Snad diváci, kdyby nás v pátek proti Litvínovu podrželi.
Co zkusíte, abyste mužstvo probudil?
Pojedeme ve čtvrtek na soustředění kousek za Pardubice. Podíváme se na video z posledního zápasu s Litvínovem. Vyspíme se, ráno se svezeme na rozbruslení, budeme spolu celý den. Chtěli jsme změnu, aby všechno nebylo fádní.
