Jak bylo těžké hráče před posledním zápasem motivovat?
Předcházející porážka ve čtvrtfinále samozřejmě na hráčích zanechala stopy. S hokejisty jsme se snažili o tomto tématu komunikovat, ulehčit jim situaci a nenechávat na hráčích těžké břemeno.
Je páté místo na šampionátu pro české národní mužstvo úspěchem?
Od jednoho renomovaného odborníka jsem slyšel, že čtvrtfinále na turnaji je povinnost. S tím nemohu souhlasit, je velmi složité se do čtvrtfinále dostat. Bylo to naším cílem, ale ne vždy se postup podaří. Tentokrát nepostoupili například Finové. My jsme se do něho dostali nakonec pohodlně, ale bohužel jsme narazili na vynikající tým Spojených států amerických, který následně smetl Kanadu stejným způsobem jako nás. S pátým místem jsem tedy nakonec spokojený.
Jaké bude loučení s týmem a hráči?
Skončil turnaj, kde byla těžká práce a dřina. Myslím, že už se všichni těší domů. Konečně to z nás padne, v sobotu máme volný den. Konec šampionátu si užijeme.
Jak vidíte svou budoucnost u týmu?
Tohle byla moje poslední sezona u dvacítky. Za sebe mohu říci, že poslední dva roky u týmu pro mě byly velmi inspirativní. Prožil jsem spoustu věcí. Bohužel se počítají medaile, které nebyly.
Jak budete pokračovat?
Diskuse teprve přijdou, budeme se o mé budoucnosti na svazové půdě bavit.
Budete i nadále pracovat u Českého svazu ledního hokeje?
Se svou pracovní náplní jsem zatím spokojen, o odchodu neuvažuji. Pracuji u akademií, což mě baví. Rád bych působil i jako trenér, jelikož to k tomu patří.
Ve čtvrtfinále jste hladce padli s USA, je jejich síla opravdu tak velká?
Play-off je o momentální formě. Američané nepředváděli ve skupině extra výborný hokej, nebyli zas tolik produktivní. Během čtvrtfinále a semifinále ale nastříleli celkem dvanáct gólů, což je neskutečná produktivita. USA má v týmu spoustu šikovných hráčů, kteří ve skupině spali a nyní se v nich síla probudila.
Z čeho pramenila velká nedisciplinovanost českého výběru?
Mohla být například z únavy, kondičních problémů nebo je to problém psychiky. Když se hráči nedaří, může udělat nečekaný zkrat. Je třeba na tom neustále pracovat.
Před šampionátem se hovořilo o tom, že je v mužstvu velká ofenzivní síla. Naplnilo se očekávání?
Vyhráli jsme čtyři zápasy z šesti. Ofenzivní síla se tedy projevila, na to si nemohu stěžovat. V zápase proti Američanům jsme sice nedali ani jeden gól, ale měli jsme přibližně třicet střel. Šance jsme nedokázali proměnit, Spojené státy ano.
Jaký byl letošní kádr na mistrovství světa?
Byli jsme bojovné mužstvo s charakterem. Hráči splnili to, co jsme od nich čekali. Někomu se dařilo víc, někomu méně. Mužstvo má dva špičkové profesionály, těmi jsou Hertl s Jaškinem. I další hráči z tohoto týmu se však časem mohou vypracovat. Vždy jsme v této kategorii trpěli mentální nevyzrálostí hráčů. Když nebudeme mít tahouna, který udělá dvanáct třináct bodů za turnaj, těžko můžeme hrát o medaile.
Měli jste před turnajem jasno, kdo bude brankářská jednička?
Do poslední chvíle jsme nevěděli. Začínal Machovský, druhé utkání dostal šanci Bartošák, který se jí chytil. V podstatě to dochytal ve velmi dobrém stylu.
Jaké rozdíly byly mezi letošním a loňským výběrem?
Nyní jsme si věřili spíše ofenzivně, z čehož pramenily i fauly. Loňské mužstvo bylo postaveno na větší zodpovědnosti, hráli jsme důrazněji ve středním pásmu a srdnatě blokovali střely. To se odvíjí od charakteru hráčů, které máte k dispozici. Nemůžete každý rok trvat na stejné taktice.
Dají se nějak zpětně shrnout poslední šampionáty?
Mistrovství světa je ohromně zvláštní záležitostí, i pro mě to byla velká zkušenost. Před třemi roky jsme udělali spoustu chyb. Zapracovali jsme na nich, ale už jsme vyhořelí a chce to přinést zase trochu jiný pohled na věc.
