Když si vzpomenete na finále mezi Vsetínem a Zlínem, co se vám vybaví jako první?
Hlavně, že to bylo absolutně nečekané finále. Vsetín byl ještě malý klub, když jsme postoupili do extraligy, ani nás nenapadlo přemýšlet o titulu. Ze začátku nám to nešlo, ale tým se pak semkl a výkony se stupňovaly. Měli jsme spoustu hráčů, které Zlín odložil jako neperspektivní. Třeba Roman Čechmánek před pár lety chytal ve třetí lize a najednou stál v bráně Vsetína proti svému mateřskému klubu. Měl obrovskou motivaci, stejně jako ostatní. Chtěli zlínským funkcionářům dokázat, že udělali chybu.
Mnozí pamětníci se shodují, že jeho klíčovou chvílí byla třetí třetina prvního zápasu. Zlín vedl na Lapači 6:0, ale vy jste poslední třetinu vyhráli 3:0 a pak zvítězili ve třech zápasech v řadě.
Souhlasím. Tehdy jsme byli od Zlína bití, ale ne dobití. Kdyby nás porazili třeba 8:1, bylo by to horší. Takhle jsme se ve třetí třetině nastartovali a získali naději. V týmu byly vůdčí typy jako Rosťa Vlach, Tonda Stavjaňa, Roman Čechmánek. Zbláznili celou kabinu.
Reprízu finále po 20 letech opět rozhodl VlachNejdříve zazněla Zimním stadionem na Lapači neoficiální hymna kraje My jsme Valaši a pak přednesl tu českou vsetínský rodák František Segrado. „Vyhrají Valaši,“ ujišťoval místní umělec před reprízou finále hokejové extraligy mezi HC Dadák Vsetín a AC ZPS Zlín, které si hráči zopakovali po 20 letech. Slavnostní buly vhodil tehdejší mecenáš Vsetína Roman Zubík a čtyři tisícovky nadšených diváků si pak užily bitvu, která v roce 1995 pobláznila celé Valašsko. „Bylo fajn si zavzpomínat. Lidem derby chybí,“ povzdechl si útočník Miroslav Okál, že extraligu hraje už jen jeho Zlín. V opakovaném finále však slavili opět hráči Vsetína, vítězství 6:5 zařídil jako před lety Rostislav Vlach. Zlínský Pavel Kowalczyk zase nechal puk v kaluži za svou bránou a současný kouč Zlína ho zasunul za překvapeného gólmana. |
Dvakrát jste vyhráli ve Zlíně a čtvrté utkání bylo obrovsky vyhecované. Jak jste ho prožíval?
Když nám dal Pepa Štraub gól na 1:1 po metrovém ofsajdu, bylo to na infarkt. Čechmánek úplně přestal hrát a ještě mu na ten gól hokejkou přihrál. Přitom ofsajd viděl celý zimák. Jindy klidný Rosťa Vlach dostal desetiminutový osobní trest, bylo těžké mužstvo uklidnit. Ale nakonec se ukázalo, že psychicky jsme měli silnější tým.
Vlachova branka z prodloužení, když sebral puk z kaluže vody po špatné rozehrávce Pavla Kowalczyka, vám zajistila titul. Byl jste pak hodně naměkko?
Euforie, která se pak rozpoutala, se ani nedá popsat. Přitom gól padl chvíli po začátku prodloužení, někteří diváci nebyli na svých místech a i my na střídačce jsme to nejdřív ani nezaregistrovali. Dnes se mluví o kaluži vody, ale zásadní chyba byla jinde. Když má obránce puk na holi, nikdo ho nenapadá a má najeté křídlo, musí mu přihrávat po mantinelu a ne jet za branku.
Jaké byly oslavy ve „vašem“ Zlíně?
Domácí diváci se zachovali sportovně, po chvíli pískotu nám zatleskali. Jak říkal předtím Bolek Polívka: ať vyhraje finále kdokoliv, vyhrajeme my Valaši. Ze stadionu se jelo k nám na Kovárnu (Valáškova hospoda ve Zlíně - pozn. red.) na pivo a štamprli slivovice. Někteří kluci už měli tak naváto, že skoro nevystoupili z autobusu. (směje se) Pak jeli do Vsetína a já dorazil o půlnoci taxíkem za nimi. Oslavy byly velikánské, takový Vosa (Tomáš Sršeň) to táhnul snad týden v kuse. Já byl přece jen starší, jejich tempu jsem vůbec nemohl konkurovat. (opět se směje)
Kdysi jste řekl, že Vsetín by další tituly vyhrával i bez stamilionů, které do klubu posílal podnikatel Roman Zubík a s ním spojené firmy. Jak jste to myslel?
Po druhém titulu stačilo tým doplnit o pár hráčů. Vsetín byl už tehdy natolik silný, že nepotřeboval mít v sestavě největší hvězdy extraligy. Ale klub se vydal jinou cestou. Zubík nebyl v první mistrovské sezoně ještě tak výrazný jako později, kdy klub držel na vodou prakticky jen on. A v roce 1995 to vůbec nebylo o penězích. Hráči tehdy nebrali milionové platy. Až později byli lépe placení a do mužstva přicházely velké hvězdy. Pořád ale platilo, že Vsetín byl domácký klub. Kabina přijala každého, i když přišel odkudkoliv, hráči drželi spolu. To nebývalo všude zvykem.
Chybí vám dnes derby?
Nejen mně, ale mnoha lidem. Rivalita byla dřív oboustranně až nezdravá, ale šlo jen o pár lidí. Většina hráčů to brala bez problémů. Škoda, že se ta doba už nevrátí. Bylo by dobré, kdyby Vsetín postoupil aspoň do první ligy a mohl se Zlínem bez emocí spolupracovat jako farmářský klub. Ale že by se vrátil do extraligy, tomu nevěřím. Valašsko je chudý kraj, kde je málo peněz. Těžko se tam bude hledat silný sponzor.
