"Mám tady pro práci ideální podmínky. Co řekne trenér, to platí. Všichni se ke mně chovají velice přátelsky, dokonce i na stadiónech soupeřů. Dosud jsem vůči sobě nezažil žádnou averzi. Rozhodně jsem přišel do vysoce profesionálního prostředí," tvrdí Vůjtek.
Když se vedení jaroslavského klubu Lokomotiv rozhodlo pro zahraničního trenéra, způsobilo to v ruském hokeji šok. Nejenže šlo v Rusku o prvního kouče z ciziny, ale byl to navíc Čech, tedy člověk z tábora nedávných urputných rivalů, někdy považovaných dokonce za nepřátele. Jak ale přiznává manažer klubu Jurij Lukin, pověst českého hokeje a především Vůjtkovy povahové a profesionální vlastnosti byly rozhodující pro tuto revoluční změnu.
Trenér má mimořádně velkou odpovědnost. Právě na Vůjtkovi totiž prý bude záležet, zda si pyšní ruští hokejisté nechají mluvit do vlastní školy. "Podle toho, zda se tento experiment povede, budou postupovat i jiné ruské kluby. Zatím to klape. Jsme první," řekl mluvčí Lokomotivu Vladimir Malkin.
Čtyřiapadesátiletý Vůjtek prý ani na chvíli nezaváhal, když byl vyzván vedením Lokomotivu ke spolupráci. "Zcela jsem jim věřil. Stačilo mi čestné slovo a smlouvu jsem podepsal. Je to klub, který má tradici a pohybuje se na špici," uvedl. Už po první návštěvě Jaroslavli prý zjistil, že veškeré spekulace o nebezpečí pobytu v Rusku jsou pouhé fámy.
"Já jsem žádné záruky bezpečnosti nepožadoval. Věděl jsem od ruských hráčů, z nichž osm jsem trénoval v Česku, že to v Rusku není takové, jak to vypadá podle informací tisku. Navíc nepatřím k boháčům. Nemyslím, že jsem zajímavý pro kriminální živly," řekl.
Podle smlouvy má k dispozici auto s řidičem, který podle mínění trenéra není ani ozbrojen, ani nepatří k bezpečnostním složkám. "Nevidím žádný problém. Normálně chodím po ulici a nikdy jsem neviděl žádné projevy kriminality. Myslím, že v Ostravě je to horší, než tady. Tam bych těžko šel večer v jedenáct hodin sám a ani bych si to netroufl. Tady chodím večer běžně a nemám sebemenší obavy. I ve srovnání s Amerikou je to zde bezpečnější. Do Jaroslavli se těžko nějaký terorismus dostane," říká.
Vůjtek má v centru města moderně zařízený dvoupokojový byt ve zcela nově zrenovovaném historickém domě. V sousedství sídlí radnice a všude kolem jsou starobylé chrámy. "Bydlení je krásné," přiznává. Jeho manželka Magdalena je přímo nadšena vybavením. Bydlení i služební vozidlo Nissan Almera je zcela v režii klubu.
"Podmínky pobytu v Rusku jsou nadprůměrné. Nikdy jsem neměl služebně k dispozici tak komfortní ubytování jako tady," uvedl. Český kouč si nepřipouští, že by napodobil Ivana Hlinku a šel trénovat do Ameriky. "NHL je pro mne tabu. Neznám tamní poměry. Amerika je jiná, než Evropa. Neumím jazyk, neumím se tam pohybovat. Já bych v Americe nemohl žít, ani trénovat. To není hokej, to je byznys. Hraje se tam tři minuty a pak pět minut hráči čekají na reklamu a šaškují. To nemá nic společného s fyziologií. Je to jen byznys a peníze. Nelíbí se mi jejich styl, jejich hokej. Profesionálně pro mne Amerika není zajímavá," konstatoval.
Podle Vůjtka v Čechách dnes panuje názor, že do celého světa jdou hráči za hokejem, kdežto do Ruska jen "za penězi". "To je názor našich lidí a novinářů," uvedl. Podle něj čeští hokejisté jdou kamkoli hlavně kvůli penězům, ať již je to Amerika, Kanada, či Finsko, kde hraje i jeho syn Vladimír.
"Samozřejmě peníze jsou důležité a hodí se. Ale kdyby to bylo jen kvůli penězům, tak bych sem nešel. Chtěl jsem odejít z Česka, ale myslel jsem, že půjdu na Slovensko. Pracoval jsem jako trenér devatenáct let a znal jsem doma všechno dopředu. Měl jsem už i určitou profesionální deformaci, reagoval jsem nepřiměřeně, a někdy i špatně a nelogicky. Já jsem musel zmizet, buď z hokeje, nebo z Česka," vysvětlil.
Vůjtek zdůraznil, že než dostal nabídku, nikdy by jej nenapadlo, že by šel trénovat do Ruska. "Proti Slovensku a Polsku, které pro mne připadaly v úvahu, je ovšem Rusko velká hokejová země s padesátiletou tradicí špičkového hokeje. Pro mne bylo Rusko velkou motivací," konstatoval.
