Kus skály a velká modrá vrata. Zvenku se zdá, že vcházíte někam do Koněpruských jeskyní. Když ale procházíte stometrovým tunelem a kolem se povalují hokejové branky, začíná být jasnější, co čeká na konci. Hokejové kluziště.
Prostor obklopený masivním kamenem je vydolovaný přesně tak, aby do něj zapadla jedna ledová plocha hokejových rozměrů. Všechno ostatní se musí jaksi přizpůsobit.
Na střídačkách není místo na opěrku, lahve pitím si hráči odkládají do přesných otvorů ve skále. Strop je tak nízko, že by Shaquilleu O'Nealovi stačilo vyskočit a dotkl by se bílých zářivek. I když ve skutečnosti je možná o něco výš, než se zdá.
Hala je vlastně součástí vedlejší Hartwall arény, kde se hrají zápasy světového šampionátu, jenom leží dvě patra pod promrzlou finskou zemí.
A to s sebou nese pár úskalí.
"Ta jeskyně i led jsou hrozně malé," říká útočník Tomáš Kopecký, jenž se slovenským týmem v hale trénuje. "Hartwall aréná má zase velké letiště. Takže čím víc budeme trénovat na hlavní hale, tím líp pro nás."
Na druhou stranu zase nehrozí, že by ve skalní aréně byl špatný led. Chladno je tam po celý rok, a tak se ani v teplejších měsících nemusí kluziště rozpouštět. Používá se bez přestávky. "Je tam o něco chladněji," připouští také Kopecký, jenž si v netradičním prostředí zabruslil už na loňském šampionátu.
Podobnou halu zapuštěnou do skály mají i v norském Gjöviku, kde je však mnohem více prostoru. Česká reprezentace tam sehrála před dvěma lety přípravný duel proti domácímu týmu a nezvyklý zážitek si hráči pochvalovali.
Helsinskou halu si zase Češi vyzkoušeli při šampionátu v roce 2003. K cestě do podzemí museli používat výtah, v němž se pak jednou zasekl tehdejší předseda svazu Karel Gut.
